Opory z Eskilstuny
Šampion putuje mezi muže
Jan Doležal přivezl z mládežnických šampionátů již dva cenné kovy. Nyní ho čeká těžký přechod z juniorské kategorie do té mužské. Rodák z Třebechovic pod Orebem začínal s atletikou v Hradci Králové. Ke královně sportu přešel z basketu zejména kvůli skvělé partě, která byla v Hradci a první atletické úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat.
Hned ze své první velké akce přivezl medaili. Na světovém šampionátu do 17 let v ukrajinském Doněcku v roce 2013 vybojoval bronzovou medaili v osmiboji. „Byl to můj první závod, takže hodně pracovaly nervy, všichni jsme se s tím trošku prali. Byla tam však skvělá atmosféra a také výborná parta lidí. Závodili jsme hned první dva dny, takže jsem si pak užil mistrovství i jako divák. Byl to pro mě samozřejmě obrovský úspěch,“ vzpomíná s odstupem času. Na podzim téhož roku se mu pak podařilo překonat český dorostenecký rekord v desetiboji.
Na letošním MEJ v Eskilstuně pak přišel zatím jeho největší úspěch. Přestože neodjížděl do Švédska jako největší favorit, na medaili pomýšlel. Soupeře velmi dobře znal již právě z dorosteneckého MS z před dvou let. Cesta za úspěchem se však nerodila snadno, jak by napovídal celkový výsledek. Svým soupeřům odskočil až v hodu diskem, kde dokonale zaskočil soupeře svým velehodem přes 54 metrů. Před závěrečnou patnáctistovkou už nebylo o jeho triumfu pochyb a zdálo se, že bude útočit i na hranici 8000 bodů, což se nakonec nepodařilo a Jan jich posbíral 7929. „Samotný závod jsem si užil více než na Ukrajině. Už jsme se s ostatními desetibojaři znali, byla tam fajn parta, akorát pořadatelé to občas příliš nezvládali. S výsledkem jsem samozřejmě spokojený, ale s odstupem času si člověk uvědomuje některé věci a teď třeba trošku lituji, že jsem se víc nezmáčknul na té patnáctce a mohlo padnout těch 8000, ale i to je zkušenost do budoucna,“ dodal.
Od podzimu se připravuje na Olympu, kam přešel za lepšími podmínkami, v tréninkové skupině Pavla Svobody, kde je jeho parťákem juniorský mistr světa Jiří Sýkora. „Je to změna a člověk změny občas potřebuje. S Jirkou si rozumíme. Jsem zvědavý, jak se s tím popereme, ale věřím, že nás to oba vytáhne k lepším výkonům,“ chválí si novou spolupráci. Za několik dní odcestuje s novou skupinou na první soustředění. „Chystáme se v sobotu na Zadov a pak pojedeme od desátého listopadu na pět týdnů do Afriky. Halu chci absolvovat hlavně ve zdraví a v létě bych se rád kvalifikoval na ME do Amsterdamu, rád bych si zazávodil v Götzisu a chtěl bych se pokusit zaútočit na 8100 bodů, což by znamenalo limit na olympiádu,“ naznačil své ambice pro příští rok.
Čtvrtkařský talent od přírody
Přestože je Zdeňka Seidlová stále ještě juniorkou, má už na svém kontě řadu zkušeností, a to i ze seniorské reprezentace. Svěřenkyně trenéra Lukáše Dejdara pochází z Vysokého Mýta, kde také studuje místní gymnázium. Když byla mladší, věnovala se kromě atletiky také moderním tancům. O tom, že se začne naplno věnovat atletice, se rozhodla po národní olympiádě mládeže, kde skončila na třetím místě a její výkonnost začala nevídaně rychle stoupat. Však poprvé nakoukal do dospělé reprezentace již v pouhých šestnácti letech, kdy odletěla jako náhradnice do čtvrtkařské štafety na HME do Göteborgu v roce 2013. Během letní sezóny téhož roku se dostala v závodě na 400 metrů do semifinále MS do 17 let v ukrajinském Doněcku a byla členkou smíšené štafety, která doběhla na pátém místě. Následně si zazávodila i MEJ v Rieti, kde se štafetou na 4x400 metrů obsadila osmé místo.
O rok později se stala už platnou členkou seniorské štafety na mistrovství Evropy družstev v německém Brunšviku. Několik týdnů nato startovala na MSJ v Eugene, kde běžela rozběh na 400 metrů a také štafetu na 4x400 metrů.
V průběhu halové sezóny si mohla vychutnat atmosféru domácího halového evropského šampionátu, kde startovala ve štafetě a společně se Zuzanou Hejnovou, Denisou Rosolovou a Helenou Jiranovou zůstaly těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě. V létě pak opět startovala ve štafetě na týmovém ME v řeckém Heraklionu. Největší individuální úspěch pak získala na MEJ v Eskilstuně. Přitom její příprava na vrchol sezóny neprobíhala úplně podle představ, ještě těsně před odletem dobírala antibiotika. Do Švédska však odjížděla s finálovými ambicemi, které také naplnila. Nejdříve se jí podařilo zvítězit v jejím semifinále a ve finálovém závodě obsadila ve velmi silné konkurenci velice solidní sedmé místo v novém osobním rekordu 53.96. Následně pak vytáhla českou čtvrtkařskou štafetu skvělým finišem také na sedmé místo. "Jela jsem sem s cílem jít do finále a prolomit hranici 54s. Oba cíle jsem splnila. Konkurence byla obrovská, to jak rozběhly prvních 200m, bylo neskutečné. Byl to zážitek a jsem moc spokojená, ale stále je na čem pracovat," řekla po závodě.
Ke konci sezóny však přišlo nepříjemné zranění, které jí komplikuje přípravu. „Před MČR družstev jsem na tréninku spadla na překážce a udělala si těžký výron kotníku a mám potrhané vazy. To znamená měsíc sádru na noze a pak začneme s rehabilitací. Věřím, že se dám do zimy do kupy. Loni jsme také začali trénovat v polovině prosince,“ neskrývá optimismus sympatická a stále usměvavá atletka.
