„Opravdový tyčkař“ Balner: Chci rekord i medaili

Na březnovém HMS v Dauhá se Michal Balner suverénně probil do finále, kde pak v trochu zvláštním závodě, v němž na medaili stačilo skočit 565 cm na první pokus, obsadil dělené šesté místo. Přestože jeho první reakcí bylo rozčarování z promarněné šance, byl to právě finálový závod, který mu pootevřel cestu dál. Už v Kataru se totiž rodily pozvánky na premiérový ročník Diamantové ligy, která hraje ve stávajícím atletickém kalendáři velevýznamnou roli, zejména když letos nejsou olympijské hry ani světový šampionát.

Michal Balner, foto: archiv atleta

A sedmaadvacetiletý svěřenec Boleslava Patery se mezi elitní konkurencí opět neztratil, na mítinku v Oslo ho předčili jen tři z jeho soupeřů. „Pro mě to byly strašně těžké závody. Byl jsem tam sám, bez trenéra, neměl mi kdo hlídat odraz, poradit. Ale myslím, že jsem to zvládl. Lituji akorát jednoho velmi vysokého skoku na 570 cm, který jsem si hloupě shodil rukou,“ říká Balner s odstupem několika dní a také s vědomím, že se mu už letos obdobnou výšku skočit podařilo.

Dva dny po Oslo totiž startoval v české extralize, a to jednak proto, aby pomohl Dukle k bodovému zisku, ale také aby si vyzkoušel model běžný na velkých šampionátech, kdy finále následuje obden po kvalifikaci. Zkouška dopadla velmi dobře. Na stadionu Evžena Rošického v Praze posunul své letošní maximum na 571 cm a následně se pokoušel i o výkon ještě o decimetr lepší, jímž by v národních rekordních tabulkách nahradil Adama Ptáčka. Na ten mu však již nezbývaly síly.

Možná i kvůli tomu, že si pobyt ve vedřinách, v nichž se závodilo, omylem prodloužil. „Špatně jsem si přečetl čas začátku disciplíny a začal se rozcvičovat o hodinu dřív, než jsem měl. V závěru mi pak už chyběla potřebná šťáva,“ přiznal. Vidina zdolání rekordu ho však vábí dál. „Je to zvláštní. Ještě před dvěma lety by mě ani nenapadlo se něčím takovým zabývat. Z toho je vidět, jak rychle se věci mění. Možná proto bych rekord chtěl, bylo by to takové potvrzení, že jsem se ty roky nedřel nadarmo,“ zamýšlí se.

V evropských tabulkách je Balner aktuálně na druhém místě. S tím se pojí další z jeho ambicí, na letním ME by rád zaútočil na některý z cenných kovů. „Medaile je ještě něco úplně jiného než rekord, ale nerad bych se něčeho z toho vzdával. Představuju si to tak, že rekord překonám na některém z domácích mítinků, abych si ho náležitě užil, a pak získám v Barceloně medaili za jakýkoliv výkon,“ předestírá s nadsázkou svůj ideální scénář pro tuto sezonu.

Myslí v něm i na kolegy z Paterovy skupiny. Rád by totiž, aby v létě do Španělska vyrazili bojovat s evropskou konkurencí v kompletní sestavě. „Honza Kudlička už limit splněný má, tak ještě Štěpán Janáček. Doufám, že se mu to podaří a konečně budeme někde závodit všichni tři,“ přeje si.

Michal Balner má zkrátka smělé plány. Třeba mu pomůže i to, že jeden z tyčkařských Rubikonů už letos stihl překročit. Na závodech v německé Desavě totiž poprvé v životě zlomil ve skoku tyčku. „Říká se, že komu se to ještě nestalo, není opravdový tyčkař. Já už teda jsem,“ prohlašuje s úsměvem a možná trochu překvapivě líčí, že si premiérovou nehodu docela užil. „Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Byl to zvláštní adrenalin. Nakoplo mě to tak, že jsem hned v tom závodě splnil limit. Ale že bych musel tyčky lámat pokaždé, to zase ne. Ona by to byla i dost drahá zábava,“ směje se vyhlášený pohodář.