Organizátoři si přejí, aby svět viděl v Kataru jedno z nejlepších HMS historie

Umístěním šampionátu do Kataru potvrdilo IAAF svoji současnou orientaci na Asii. V roce 2007 se venkovní MS konalo v japonské Ósace, napřesrok se nejlepší atleti planety sjedou do korejského Tegu. „Asie je pro rozvoj atletiky velmi důležitý region,“ zdůvodňuje prezident IAAF Lamine Diack. Přesto je případ HMS poněkud „jiný“. Poprvé jde totiž o halové mistrovství světa, které je z tradice a především asi v Evropě vnímáno jako zimní. Současná venkovní teplota v Dauhá se přitom přes den pohybuje okolo tropické třicítky. Nejde však jen o poněkud převrácený obyčej, kdy atleti závodí v hale nikoliv kvůli teplu topení, ale chladu klimatizace. V obdobných teplotách v Kataru pochopitelně neexistuje halové závodění a pro místní to bude tedy cosi jako novinka, což potvrzuje i místní hvězda James Kwalia, který bude startovat v běhu na 3000 m: „Halu používám jen pro nácvik rychlosti pár týdnů v roce, většinu tréninku absolvuji v Keni.“    

 všechna fota: www.graf.cz
     

To však neznamená, že by místní hala byla nějakou popelkou, ba naopak. Aspire Dome je největší halový komplex na světě, který byl s velkými fanfárami otevřen na podzim 2005. Rozprostírá se na ploše 120 000 m2 (12 hektarů) a vedle dvousetmetrového atletického oválu s zde najdeme i nezmenšené fotbalové hřiště. Supermoderní dílo z dílny francouzského architekta Rogera Tailliberta bylo v roce 2007 vyhlášeno druhou nejlepší sportovní stavbou na světě po olympijském stadionu v Berlíně, kde se vloni konalo venkovní mistrovství světa. Opřeni o takovéto zázemí pořadatelé prohlašují: „Chceme, aby náš šampionát byl jedním z nejlepších historie,“ řekl za všechny prezident přípravného výboru Jeho Excelence šejk Saoud Bin Abdoulrahman Al-Thani, jinak též ředitel místního olympijského výboru.

Zda se jim přání splní, záleží také na atletech a jejich výkonech. Pro úspěch by se movitým šejkům „šikl“ určitě i nějaký ten světový rekord, na který v letošní halové sezoně zatím čekáme marně. „Já jsem po rekordu hladová, je to určitě můj cíl,“ mohla je potěšit slova tyčkařky Jeleny Isinbajevové. Ruská hvězda k nim má zvláštní důvod, neboť se jí letos poprvé od roku 2004 nepovedl tradiční rekordní zářez na mítinku v ukrajinském Doněcku. Teď však říká, že je ve své nejlepší formě, navíc se zkušeností z loňského Berlína, kde hrubě podcenila kvalifikaci a nedostala se ani do finále. 

A ještě jedna dáma bývá s rekordem spojována, chorvatská výškařka Blanka Vlašičová se však narozdíl od Isinbajevové k ambicím přepisovat historii tak vehementně nehlásí. „Všechno je možné, není to ale zrovna lehká věc překonávat rekord. Není mi nic platné, že jsem už někdy byla blízko, pokaždé je to nový boj. Dělám pro rekord vše, co umím, snažím se posouvat své schopnosti, ale kdy to bude stačit, jestli vůbec někdy, to vám opravdu neřeknu,“ řekla Vlašičová na asi nejčastější otázku, kterou ji novináři častují. Třeba se jí tento proud podaří umlčet už po sobotním finále. Mise Isinbajevové je plánována na neděli.