Osleplá Legnanteová zkusí paralympiádu

Od narození ji trápil zelený zákal a špatně viděla, přesto se i za pomoci kontaktních čoček dokázala vypracovat ve špičkovou koulařku. V roce 2002 získala Assunta Legnanteová stříbro na halovém mistrovství Evropy o pět let později byla na téže soutěži dokonce zlatá. Při venkovním kontinentálním šampionátu v Göteborgu 2006 skončila pátá a posléze byla kapitánkou italského týmu na mistrovství světa v Ósace. Zúčastnila se i olympijských her v Pekingu, kde se neprobojovala z kvalifikace. Neúspěch brala sportovně, to však ještě netušila, že se tím uzavřela její vrcholová kariéra mezi „zdravými“.

Zlom přišel v roce 2009. „Seděla jsem zrovna v autě a mířila na mítink do Padovy. Zčistajasna jsem přestala vidět na pravé oko, které jsem do té doby vždy měla lepší. Ještě štěstí, že jsem tehdy neřídila,“ popsala třiatřicetiletá rodačka z Naples v rozhovoru pro La Gazzettu dello Sport.

Ještě zhruba dva roky jí vizuální kontakt se světem zprostředkovávalo alespoň levé oko, i to se však vloni v listopadu zhoršilo. V březnu podstoupila operaci, která však nedopadla dobře a Legnanteová oslepla úplně.

„Jsem od přírody pozitivně laděný člověk a sport mi v tom vždy pomáhal. S novou situací jsem se smířila téměř okamžitě. Řekla jsem si, že i špatné věci se stávají,“ prohlásila s tím, že nyní se dívá a svět očima svého přítele Andrea. Její vlastní levé oko je schopno vnímat světlo, ale to je tak všechno.

Pobírá invalidní důchod, který nedosahuje hodnoty ani 500 Euro za měsíc, a znovu se učí na počítači. A také, po tříleté odmlce, začala závodit. Se zrakově postiženými, pochopitelně. V zapojení do paralympijského sportu jí podporuje bývalý moderní pětibojař Luca Pancalli, který má za sebou podobný osud. Po pádu z koně totiž ochrnul a začal se věnovat plavání. „Nikdy jsem takové soutěže neviděla, a když nad tím tak přemýšlím, tak je vlastně ani nikdy neuvidím,“ glosuje metr devadesát vysoká, mohutná Italka s obdivuhodným nadhledem.

O uplynulém víkendu si závody paralympioniků vyzkoušela na vlastní kůži poprvé. Po dvou týdnech tréninku překonala světový rekord své kategorie B1 (nejtěžší postižení) o téměř půldruhého metru. Kouli poslala do vzdálenosti 13.27 m. „Vím, že z místa je v mých aktuálních silách až 13,5 m a při zapojení pohybu celým tělem bych se měla ještě dále zlepšovat,“ říká Legnanteová, jejíž italský národní rekord z roku 2006 má hodnotu 19.04 m. Je nepochybné, že takový potenciál z ní dělá žhavou kandidátku na zlato při paralympijských hrách v Londýně.