Oštěpařka, která zaznamenala výkon roku
„Téměř všem nám přišly tašky až druhý den a naprosto špinavé,“ postěžovala si nejen za sebe, ale také za většinu atletek pražského USK. Barboře navíc zatrnulo, když viděla, v jakém stavu dorazily její oštěpy. „Bylo to neuvěřitelné. Nechápu, jak se něco takového může stát!“ Dva oštěpy byly poničené, s roztřepenými konci. „Použitelné sice jsou, ale jen stěží a určitě ne k nějakým dobrým výkonům na závodech.“
Soutěž tak Špotáková absolvovala s jedním z měkčích oštěpů. „Jsem na něj sice zvyklá, ale vůbec jsem s ním nechtěla v závodě házet,“ říká k tomu. Naštěstí se obávala zbytečně. „Byl to parádní hod. Viděla jsem, že to je daleko, a trenér mi opravdu asi deset minut po skončení soutěže oznámil, že mám výkon roku.“ Barbora svým víkendovým hodem ale nezpychla. „Trochu bych mohla, je to můj první výkon roku,“ usmívala se, „ale hodila jsem to v květnu, což je velice brzy. Výkony mých soupeřek jistě porostou.“
Svůj „šťastný“ oštěp si aktuálně nejlepší světová oštěpařka přivezla i do Ostravy na Zlatou tretru. „Budu s ním házet,“ řekla na dopoledním rozcvičování. S konkurencí si hlavu neláme, nemá na to podle svých slov čas. „Příští středu mě čekají studijní povinnosti, dělám bakalářské zkoušky. Mám teď dost hektické období. Jezdím závodit podle plánu, trénuji, ale povědomí o konkurenci nechávám na panu Černém, svém trenérovi.“
Jak vidí návrat Nikoly Brejchové? „Je to paní oštěpařka!“ říká s respektem. „Ona umí šedesátku hodit vždycky, držím jí palce,“ popřála Nikole do úterního závodu, ve kterém se s ní potká.
Bakalářské zkoušky, které na Barboru v nebližší době čekají, nejsou jejím rozloučením se školní lavicí. „Ráda bych pokračovala ve studiu i po bakalářkách,“ říká k tomu oštěpařka. Neuvažuje ani o kariéře v USA, kde se kdysi k oštěpu dostala od vícebojů. „Řeknu vám naprosto upřímně, že tehdejší pobyt v USA byl nejhorším rokem mého života.“ Na Americe vadí Špotákové především konzumní způsob života a jednoznačné zaměření na úspěch – nejen ve sportu, ale i v každodenním životě. „Nemohla bych tam žít. Pro mne jsou důležití kamarádi, známí a rodina. Navíc atletická příprava je v USA nesmírně těžká a vyčerpávající. Jde se tam takříkajíc přes mrtvoly. Když ze dvou set atletů zbudou v přípravě dva, nikomu to nevadí. Na svoji příležitost přece čekají další tisícovky lidí.“
Barbora Špotáková má všeobecně zaměřený trénink a nezapře, že začínala s vícebojem. „Oštěp je samozřejmě priorita, ale výhledově bych si v říjnu chtěla dát jeden víceboj, jen tak pro zpestření,“ zakončuje Barbora rozhovor s úsměvem.