Paní Dana slaví 90

Zlatá od paní Dany

Stále vitální žena dorazila na ministerstvo obrany na Prahu 6 přes požehnaný věk v dobré náladě a po svých, a namísto přijímání darů nejprve jeden sama předala. Své „následnici“ Barboře Špotákové věnovala jednu ze zlatých medailí, kterou nechala kdysi vyrobit. Předlohu nosí sama, jednu z kopií (ale celou z nejzářivějšího kovu) věnovala Janu Železnému ještě za života svého muže Emila Zátopka, třetí dnes potěšila dvojnásobnou olympijskou šampionku. Ještě existuje poslední exemplář, u nějž „paní Dana“ nejprve nechtěla prozradit, komu jej dá, a až na naléhání napověděla, že jde o světovou rekordmanku na 800 metrů. „Nemusíte to ale hned vyslepičit,“ naoko kárala novináře.

Barboru Špotákovou, která byla dnes u ministra obrany Alexandra Vondry přebírat vyšší hodnost kapitánky, dárek od Dany Zátopkové dojal. „Vůbec jsem to nečekala a úplně se mi sevřelo hrdlo, nevěděla jsem co říct,“ tvrdila poté. Hned při předávání však své předchůdkyni v sektoru i na sportovním vrcholu stačila oponovat. „Ale teď bychom měli dávat dárky my vám,“ prohlásila Špotáková na adresu oslavenkyně a pohotově předala z francouzského Bordeaux přivezený oblíbený mok oslavenkyně – červené víno, na které nalepila patřičnou číslovku i fotku paní Dany.

„Dana Zátopková pro mě vždycky byla velkou hrdinkou, nejen sportovními výkony, ale i svým životním elánem, který jí neschází ani teď. Vždycky jsem si přála být jako ona, nesmírně ji uznávám,“ složila hold a přidala za všechny i slovní gratulaci: „Přeju jí především zdraví, které je nejdůležitější v každém věku, a také právě ten elán, kterým nás dovede nakazit v tom dobrém slova smyslu.“

Potěšilo ji setkání s oštěpaři

Úctyhodných devadesát let komentovala sama jubilantka slovy: „Musím říct, že před rokem jsem se cítila líp,“ říkala paní Dana, kterou v létě pokousala na noze kočka a poté ještě kvůli tomu upadla. Přesto už zase absolvovala týden na rodné Moravě a dnes vydržela pár minut odpovídat na dotazy novinářů, třeba o tom, jak se jí líbilo setkání, při němž byla oceněna Špotáková a další atleti Dukly: oštěpař Veselý, kladivář Melich, tyčkař Kudlička, sprinter Maslák i jejich trenéři Železný, Král, Patera, Kupka.

„Moc se mi líbilo, že [setkání] bylo takové krásné, slavnostní. Mám radost, že se tu blejskají oštěpaři, že jsem potkala Honzu Železného a Báru,“ pochvalovala si a vzápětí se skoro podivila při otázce, co by si přála do dalších let. „Já? No, přála bych si tu ještě chvilku pobejt,“ smála se, „i když vím, že už je to takové vachrlaté. Člověk neví, jestli si nepřeje moc, když mu je 90. Možná, že už to stačí, zvlášť když měl takhle zajímavý život.“

Medaile z města bílého mramoru

Vysvětlila také původ dárku pro Barboru Špotákovou. „Vzniklo to tak, že jsme si prohlíželi s Ťopkem medaile a říkali si, že bychom mohli mít nějaké opravdu zlaté, třeba menší. A tak jsme dali dohromady rodinné zlato. Konkrétní inspirací byla medaile, kterou jsem vyhrála po olympiádě v Římě ve městě Carrara,“ vybavila si paní Dana a připomněla i fakt, že se jedná o lokalitu, kde se těží známý bílý mramor.

„Bylo to tam strašně hezké, lidé nás vítali už na kraji města a my mašírovali pěšky a všichni nám podávali flašky s vínem a než jsme prošli městem, už jsme byli skoro nametení,“ vyprávěla s úsměvem. „A pak jsem dostala právě tuhle medaili,“ ukazovala, „je na ní i napsáno Carrara. A nám s Ťopkem se líbila, tak jsme si řekli, že něco takového necháme udělat pro mimořádné, úspěšné atlety. ‚Ti by koukali, že mají opravdu zlatou,‘ říkali jsme si tehdy.“

A na jaké období svého života nejraději vzpomíná? „Budete se divit, ale nejkrásnější byly roky od 45 do 55. Člověk je ještě v kondici, ale už má zase rozum, takže si uvědomuje, že toho co prožívá, je třeba si vážit,“ uzavírala jubilantka, která jako jeden z darů dostala let vrtulníkem. Prý ji vezme, kam bude chtít, třeba zase na Moravu, kam se ráda vždycky vrací.

Foto ze setkání na ministerstvu obrany - Ivana Roháčková