Pelantová je ráda za výkonnost i stabilitu

Původně do Španělska vůbec cestovat neměla, rozhodla se až na poslední chvíli podle vývoje v dlouhodobém seriálu IAAF. „Domnívala jsem se, že po závodě v Guatemale vypadnu z první desítky pořadí, ale protože tam ze špičky hodnocení skoro nikdo nestartoval, zůstala jsem sedmá. Začali jsem proto narychlo shánět letenku a do La Coruni jsem jela právě kvůli bodům,“ dává Lucie Pelantová nahlédnout do pozadí svého chvatného přesunu do místa dění, kam dorazila nedlouho před startovním výstřelem.

Do závodu se i přesto pustila kurážně, první polovinu se držela v čelní skupině a desítku zvládla za 45:10. „Bylo to na mě ale rychlé až moc, v druhé polovině jsem musela hodně zpomalit. Ani jsem se nekoukala na hodinky, jen jsem šla, co mi tělo dovolilo a abych se co nejlépe umístila,“ přiznala sedmadvacetiletá svěřenkyně Jiřího Malysy, která ještě v cílové rovince předešla jednu závodnici a probojovala se tak na konečnou pátou příčku. Ještě o jedno místo lépe si stojí v průběžném hodnocení chodecké IAAF Challenge.

Souboj se sebou a protivnicemi však nakonec i potěšitelné zhodnocení v podobě dosaženého výkonu – časem 1:32:07 si o jednu vteřinu vylepšila osobní rekord z letošních Poděbrad. „A právě s tehdejším druhým místem bych asi tento výsledek srovnala,“dodala třetí žena národních dlouhodobých tabulek za rekordmankou Pitákovou (Dibelkovou) a věkem teprve juniorkou Anežkou Drahotovou.

Nyní si chce Pelantová dát zhruba dvoutýdenní odpočinek přerušený sobotní ligovou desítkou v Novém Městě nad Metují. A pak už zaměří svoji pozornost na univerziádu, při jejímž posledním ročníku obsadila čtvrtou příčku. Že by se letos posunula ještě o trochu více a dosáhla na medaili? Lucie se nejprve nad tím dotazem lehce ošívá, nakonec však odpoví:   „Samozřejmě bych ráda. A když zhodnotím své poslední výsledky a také to, že se mi stabilizovala výkonnost okolo 1:33 hod., což dřív nebývalo, mohla bych na medaili mít.“