Posilovna u bezdomovce
Věra Cechlová přijela s první částí výpravy už před osmi dny, a tak zažila situaci, kdy se služby kolem šampionátu teprve spouštěly. Nedostatkovým zbožím byla například posilovna. „Japonci na nás koukali. Vůbec nemohli pochopit, proč se sháníme po fitnesscentru, navíc když je víkend,“ vzpomíná Věra. S trenérem Šilhavým se tedy rozhodli, že se alespoň protáhnou a zacvičí na místě, kde je v jinak betonem přidušené Ósace trochu zeleně . Vybrali si odlehlý kout malého ostrova, na kterém stojí hotel. „Cestou jsme potkali chlapíka, který ležel na papírových kartonech. Nechápala jsem, co tam dělá. Asi je to dělník, co odpočívá o polední pauze, říkala jsem si tehdy,“ líčí první dojmy. Když se však kolem začaly objevovat různé podivně vyhlížející chatrče, došlo jí, že se ocitli v „táboře“ bezdomovců.
Ani to však dvojici od tréninku neodradilo. Ba naopak. Všímavý trenér zaznamenal, že modrý igelit, který u jednoho obydlí plnil funkci střechy, je zatížen proti větru jednoručními činkami. Tedy v Ósace v tu dobu nedostatkovým zbožím! Nelenil a opatrně jednu z nich uvolnil z jistících lanek. „Když se nic nedělo, tak jsem vyndal i tu druhou. Udělali jsme, co jsme potřebovali a po tréninku jsem jim to tam zase vrátil,“ doplňuje Šilhavý.
Nadmíru spokojená byla i atletka. „Trénink se mi neuvěřitelně líbil, velmi jsem se při něm rozptýlila.“
Už horší zážitek si se svou spolubydlící tyčkařkou Pavlou Rybovou přinesla z jedné místní restaurace. Z jídelního lístku psaného pouze japonsky mnoho nevyčetly, ani s obsluhou si příliš anglicky nepopovídaly, a tak si menu vybraly čistě náhodnou volbou. Očekávané pochutiny v podobě polévky, masa a zákusku se v realitě transformovaly v jakýsi studený brokolicový krém, těstoviny bez masa a láhev s čistou vodou. Není divu, že se pak Věra nemohla dočkat hotelové stravy. „Z ní jsem nadšená. Někdo si stěžuje, ale já ne.“
Se spolubydlící si vyhoví. „Jsem na sebe zvyklé, známe se. Problém je akorát v tom, že večer dlouho klábosíme a nespíme. Takže se musíme přinutit a vyhlásit konec debaty.“
Další část volných chvil věnuje Věra rodině. Tedy alespoň její virtuální variantě. „Trávím hodně času na skypu. Mám k němu i webovou kameru, takže se s manželem vídíme každý den. Aby se mnou mohl mluvit, vstává dokonce o hodinu dřív do práce,“ říká Věra.