Postřehy šéfa výpravy VI.
Tak přátelé, znovu vám píšu v uvozovkách deník. Máme za sebou již první boje a musím říct, že po atletické stránce je to opravdu nádherná záležitost. To ostatní již tak veselé není. O některé dojmy mimo atletiku bych se s vámi rád podělil. Nejdříve trochu o atletice. Sedmibojařky to mají za sebou. Asi jsme všichni čekali o něco maličko víc, ale už je po soutěži a povedlo se, co se povedlo. Katce Šafránkové jsem moc věřil, že postoupí a vnitřně doufal i v její životní závod. Stejně jako jsem v to věřil u Radka Jušky. Nikdy se netěším na chvíli, kdy je po soutěži, která se závodníkům nepovedla podle jejich představ a zvláště ve výjimečném závodě jako zde. V jejich očích vidíte bezradnost, zklamání a pokoru. A vy pro ně nemáte nic, co by jim pomohlo. Musí se s tím srovnat, nadechnout se a jít dál.
A pak přijdou ty chvíle, proč milujeme tento sport. Krásné postupy do dalších kol a finálových bojů v podání Pavla Masláka, klikaře Jardy Báby, kluků tyčkařů, Zuzky a Denisy, prostě paráda. Poprvé jsem dělal i servis pro maratonskou běžkyni. Přátelé, to je opravdu dřina. Myslím ten maraton. Ale setkal jsem se zde i s jednou věcí, která je pro sportovce velmi důležitá, a to je jejich servis, aby dostali vše, co potřebují. Vedle naší pozice občerstvovací stanice byla i chorvatská. U nás dělalo servis Evě pět lidí. Trenér, já, Tomáš Dvořák, fyzio Jindra Jarý a lékař Petr Sikora. Všichni jsme se po startu rozmístili na občerstvovací pozice s lahvemi v rukou. Chorvatská závodnice však nikoho neměla. Její připravené pití tedy dali pořadatele v polystyrenové bedýnce na stůl a už se nějak neobtěžovali, že měli pití vyndat a dát na kraj stolu, aby bylo pro atletku při běhu lehce dosažitelné. A víte, co bylo? Při prvním průběhu to nestihla a při druhém na 15 km se musela ZASTAVIT, otevřít bednu, najít správnou láhev a znovu rozběhnout se. A víte, co to znamená? Že nemá šanci. Smutné. Eva byla skvělá, je profík každým coulem a obětuje atletice vše. A za to byla odměněna nejlepším výkonem české závodnice na OH. Moc gratuluju a děkuji za ten skvělý zážitek. To, že jsem pak šel 6 km pěšky ve 30 stupních do cíle už tak skvělé nebylo:))
Včera jsme také byli svědky parádního finále tyčky, kde kluci předvedli super závod a 7. a 4. místo je paráda. Tady jsem do poslední chvíle věřil, že to cinkne, ale jak řekl Honza, bylo to spravedlivé a skočili víc.
A potom Petr Svoboda. Přátelé, to co tady předvádí pořadatelé a především rozhodčí, jsem ještě neviděl. To že neumí naměřit výšku na stojanech a učí se to až na place, nemá smysl komentovat. Ale to, co se dělo na překážkách, to je masakr. Myslím, že si to zaslouží malý komentář. Petr po odběhání rozběhů postoupil do semifinále. A pak to přišlo. Petr byl diskvalifikován dle pravidla 168.7b, tedy podle názoru vrchního rozhodčího či vrchníka úmyslně porazí některou překážku. Podívali jsme se na video a podali protest. Mezitím se však stalo něco, co jsem ještě neviděl. První dva běhy byly za velkého deště a pravděpodobně na základě protestu na neregulérní podmínky se pro ty, kteří nepostoupili přímo, dělal náhradní běh, rerun. Tam však Jamajčan, který byl v původním běhu diskvalifikován také ze stejných důvodů jako Petr, zaběhl rychlejší čas, a tedy, pokud bychom vyhráli protest s Petrem, byl by první nepostupující. Podali jsme tedy ještě jeden protest na jamajského závodníka na to, že Petr nemůže být případně vyřazen na základě času tohoto závodníka. Pak začali i ostatní podávat protesty a rozhodnutí se přesunulo na další den ráno. Do hotelu jsme dorazili ve dvě ráno a v 6.30 už jedeme na další den. Tak snad ráno moudřejší večera. Příště se těšte, napíši o rozuzlení Petra, dopravě a bezpečnosti.
