Preibischová sesadila Sekyrovou, Kocourek obhájil
Za příjemného babího léta, za slunce a skoro bez mraku a jen za mírného protivětru se v Praze uskutečnil 116. ročník silničního závodu na 10 km. Víceméně podle papírových předpokladů skončila mistrovská kategorie mužů, v níž kralovalo duo keňských vytrvalců, které dokázalo využít podmínek k nejrychlejším časům za posledních řadu let. Ani Samuel Kemboi však neohrozil traťový rekord, cílem proběhl po 29:11 minuty, jeho krajan Edwin Kirui se o jedinou vteřinu vešel pod půlhodinu – na Běchovicích vzhledem k náročnému stoupání obzvláště ceněnou metu.
Z domácích opět nejlepší Kocourek
To už se nepodařilo absolutnímu vítězi z předloňského roku a držiteli republikových titulů 2010 a 2011 Milanu Kocourkovi, byť to bylo vedle obhajoby jeho předzávodní přání. „Na to, jak jsem poslední dva měsíce z formy, se mi to běželo dobře, sám to nechápu. Vždyť takhle rychle ani neběhám v tréninku,“ divil se svěřenec Jiřího Sequenta, který získal svůj třetí běhovický titul v řadě za 30:18. „Zřejmě jsme to nějak v přípravě přehnali,“ vysvětloval 24letý běžec AK Kroměříž, proč reálně na lepší čas nepomýšlel, spíš si na trati hlídal své krajany. Nejvíce pak oddílového i tréninkového kolegu Homoláče, který se párkrát pokusil nastoupit, ale nemělo to prý delšího trvání. „Jak jsme doběhli, tak se to drželo po celou dobu,“ potvrdil Kocourek, který ještě nekončí s podzimním závoděním, už ale začíná myslet na prosincové mistrovství Evropy v krosu, kde obhajuje 18. příčku. „Hodně mi to loni sedlo, tentokrát bych byl spokojený i s 25. místem,“ uvedl směrem k Budapešti.
Svého nejlepšího výsledku v rámci silničního MČR dosáhl Jiří Homoláč, navíc si dosud majitel dvou bronzů vylepšil o 12 vteřin své zdejší maximum na 30:29. „Běželo se mi dobře, trošku foukalo, teplota ideální. Milan je zkrátka lepší běžec, že jsem ho porazil na „matonce“ byla spíš náhoda,“ říkal skromně 22letý běžec, kterého přitom dělilo od parťáka Kocourka pouze dalších 11 sekund. Spolu se připravují a těžké věci na dráze také společně odběhají, jen Homoláč ví, že potřebuje o něco více objemu. „Na soustředěních si na rozdíl od Milana obvykle přidávám před snídaní klus. Do budoucna vím, že mi nezbude než se zaměřit více na delší, i maraton, ale zatím rád běhám i kratší, třeba patnáctistovku,“ přiblížil s úsměvem.
Doma má Jan Kreisinger již tři běchovické tituly republikového šampiona, loni skončil druhý, dnes až třetí za 30:51, zklamání však na něm vidět nebylo. „Bylo to těžký,“ vydechl v cíli svěřenec Róberta Štefka, „moc jsem toho totiž od olympiády nenatrénoval,“ přiznal Kreisinger, kterému nadějně rozběhnutý maratonský debut tak trochu pokazilo počasí. „Bylo vedro a já se zkrátka uvařil,“ litoval 28letý běžec, dnes však pro něj medaile, kterou dokonal triumf kroměřížských barev, měla svou cenu. „Cítil jsem za sebou Lukáše Kourka a snažil jsem se ho tam udržet.“ To se mu povedlo, stříbrný z roku 2010 nakonec zaostal o 9 vteřin (31:00). Před Kourka se ještě na šesté místo absolutního pořadí vklínil Maďar Barnabás Bene, naopak o vteřinu zpět zůstal další z Keňanů Biwot. Nejlepší desítku pak už zase uzavírali domácí běžci Rudolecký a Krunka.
Nejkvalitnější závod po mnoha letech
Překvapivé vyústění přišlo v závodě žen, kdy se dosavadní vládkyně musely sklonit před mladšími soupeřkami, obě dokonce skončily bez medaile, šestá a sedmá. A ne že by běžely špatně! Čas Petry Kamínkové, loni stříbrné a především šampionky v letech 1999-2009, 35:42 by stačil na titul v uplynulých čtyřech ročnících a nějakou tu medaili by v tomto období pokaždé brávala také Ivana Sekyrová - mistryně republiky 2010 a 2011 běžela jen o devět vteřin pomaleji než při loňském triumfu (36:12). Leč letos se sešlo mimořádně nabité pole, na vítězství bylo po letech třeba času pod 35 minut. Dost možná i díky brzkému nástupu loni bronzové Mäki.
„Kristiina se trhla a běžela rychle. Já moc přepálené začátky nemám ráda,“ přiznala v cíli vítězka Monika Preibischová, pro niž byl dosavadním maximem na Běchovicích předloňský bronz. „Šla jsem do toho s tím, že chci vyhrát, ale takových nás bylo pět, šest, osobně jsem tipovala Ivanu [Sekyrovou]. Že vyhraju, jsem nečekala,“ tvrdila v cíli atletka hájící barvy Mariánských Lázní, které ale závod evidentně sedl a i to potvrdila svými slovy.
„Od čtvrtého kilometru se snažila naši skupinku donutit, abychom ji [Kristiinu] stíhaly, ztráta se mi zdála už dost velká. Běželo se mi dobře, i mentálně je dobré mít někoho před sebou. Také jsem věděla, že si musím pohlídat vrchařky při seběhu z Tábora,“ uvedla svěřenkyně Pavla Tunky na adresu zkušených Sekyrové a Schorné. Kde rozhodla o svém vítězství, však nedokázala říct. „Abych řekla pravdu, ani nevím. Jen jsem se snažila zatnout zuby,“ usmívala se Preibischová, která se postarala o nejrychlejší čas při Běchovicích od roku 2006 a 34:53 ji řadí na páté místo 31leté historie ženské kategorie při MČR.
Po značnou část trati to byla Kristiina Mäki, kdo udával tempo. Předloňská juniorská šampionka svůj úvodní trhák nedotáhla, bronz z loňského roku však 21letá běžkyně pardubické Hvězdy obhájila a běchovický osobák si posunula o minutu a půl na 35:08. O šest vteřin byla nakonec rychlejší o dva roky starší Lucie Sekanová. Dvojnásobná juniorská (a také dorostenecká) šampionka ze silnice měla z premiérové běchovické medaile mezi dospělými – a rovnou stříbrné – nelíčenou radost. „Opravdu jsem to nečekala, je to parádní, běželo se mi skvěle. Větřík, co pofukoval proti, byl spíš příjemný. Jsem ráda, že jsem vrátila Kristiině porážku z trojky v Táboře,“ těšilo svěřenkyni Róberta Štefka, která si cenila medaile v tak náročné konkurenci.
Sekanová i Mäki se se svými časy zařadily hned za Preibischovou do historické top ten, do ní se vešla i Pavla Schorná Matyášová s 35:14, přestože už tedy na medaili krosová šampionka nedosáhla – i to svědčí o kvalitě dnešních Běchovic. O dvacet vteřin zpět zůstala letošní mistryně v půlmaratonu i maratonu Petra Pastorová a pod 36 minut se dostala i – jak uvedeno výše – její jmenovkyně Kamínková.
Junioři i veteráni: zářila A. Drahotová i rekordman Otčenášek
O mistrovské cenné kovy dnes jako obvykle bojovali rovněž atleti do 19 let. Mezi juniory to bylo opravdové drama, neboť trio medailistů dělilo pouhých šest vteřin. Z titulu se mohl radovat loni stříbrný Jan Janů za čas 32:35, naopak obhájce zlata Libor Bucifal se musel spokojit s bronzem (i on běžel rychleji než loni), mezi oba běžce pardubické Hvězdy se dostal Radek Karnufek z Vítkovic. Oproti tomu dělily juniorky přímo obrovské rozdíly, šampionka Anežka Drahotová odskočila o dvě, resp. tři minuty. Aby také ne, když od zavedení kategorie při tomto MČR běžely rychleji jen dvě její předchůdkyně lépe než 35:36. Na stupně vítězů ji doprovodila na nejnižším stupínku dvojče (a kolegyně z USK Praha) Eliška, prostřední si vysloužila Lada Nováková z Havlíčkova Brodu.
Běchovice pochopitelně nejsou jen závodem pro mistrovské kategorie, ba naopak, rok co rok se na trať vydávají stovky nadšenců. Letos se dohromady s elitou dostalo do cíle 1611 závodníků, z toho 288 žen, tedy srovnatelné počty s loňským rokem (1644, 281). Nechyběl ani letos 77letý Luboš Otčenášek, který si dnes připsal 55. dokončenou účast (čas 1:54:19), čímž se vyrovnal v rekordmím počtu čárek Jaroslavu Kočímu, na rozdíl od něj je však nastřádal nepřetržitě od roku 1958.