Premianti ze Zaragozy
S těmi svými vrhy...
Jana Korešová nasbírala v sedmiboji celkem 5892 bodů a to navzdory kouli, v níž předvedla pouhých 9,45 m. „To je i na mě extrém. Většinou hážu okolo 10,40 a v tréninku se mi povedlo i 11 m. Jenže v závodě je to všechno jinak. Říkám si, že si musím počkat, ale pak to stejně uspěchám a koule mi z ruky odpadne, místo abych jí dala energii. Teď to byla obzvlášť hrůza,“ ošívala se při vzpomínce na výkon, který jí jako jediný poněkud hyzdí nový osobní rekord. Méně než ona vrhla v soutěži pouze další z českých závodnic, o osm let mladší Lucie Ondraschková. Jinak si však svěřenkyně Martiny Blažkové nemá co vyčítat. V soutěži vyhrála překážky (13.42), dálku (6.34) a osmistovku (2:10.58), na dvoustovce měla třetí nejlepší čas 24.54. Dokonce i s oštěpem (35.39) už Korešová vyslovuje jistou spokojenost. „Nohy mi už pracují super, ještě adekvátně tomu přidat vršek a myslím, že bych takových 39 metrů mohla hodit,“ říká s tím, že šedesát bodů navíc z této disciplíny by určitě uvítala.
Jenže ještě mnohem větší rezervoár potenciálních bodů skýtá již zmiňovaná koule. Jak se k nim dostat? „Kdybych to věděla! Přitom kouli docela trénujeme. Zařazujeme ji tak dvakrát týdně vždy po rychlosti, někdy i jako samostatnou fázi. Možná speciálně na ni budeme muset někoho přizvat,“ zamýšlí se Korešová, kterou čeká další test vrhačských schopností v kruhu již tuto neděli, kdy bude v této disciplíně bojovat za USK v extralize. „Mám před univerziádou, takže nic velkého jít ani nemůžu. A podobný model se nám už jednou osvědčil, měla jsem po něm formu,“ vysvětluje nezvyklou volbu. V Bělehradě při světovém klání vysokoškoláků by pak ráda udělala přes 5900 bodů. A co rovnou šest tisíc, což by jí otevřelo dveře na MS v Berlíně? „Nevím jestli mám na tolik vůbec myslet. S těmi svými vrhy...“
Jak na horské dráze
František Staněk je ve vícebojích prakticky nováčkem. Bývalý tyčkař začal o změně specializace přemýšlet na podzim díky zařazení do Chance decathlon teamu a hned následující zimu se dokázal nominovat na vícebojařské mezistátní utkání. V sezóně pod otevřeným nebem pak absolvoval své první desetiboje od dorosteneckých let. „Demotivovaly mě běhy, Ze čtvrtky a patnáctistovky jsem měl hrůzu,“ vysvětluje urostlý mladík, proč se přes zjevné dispozice vícebojům dlouho vyhýbal.
Hned první závod po pauze přinesl v Jablonci titul vicemistra republiky a jen těsně nesplnil limit pro ME do 22 let v Kaunasu. V Zaragoze tedy měl svěřenec Pavla Berana o co bojovat. „Jenže jsem nezačal dobře. Stovku jsem chtěl o nějakou tu desetinku rychleji, taky v dálce jsem plánoval přiblížit se osobáku. Už jsem se začal bát, že ten limit nevyjde,“ říká s tím, že tehdy mu hodně pomohly hecířské schopnosti Tomáše Dvořáka, který v Zaragoze působil jako vedoucí výpravy. Po kouli za 14.96 m se začala křivka obracet směrem nahoru. „Ve výšce jsem měl životní formu a mohl jsem skočit ještě víc. A na čtvrtce jsem si dal osobák o vteřinu. Byl jsem v euforii,“ popisuje Staněk emoční houpačku, která ho však neopustila ani druhý den. „Překážky jsem hodně skopával, nepovedly se mi ani disk a tyčka. Už jsem byl zase dole.“ Naštěstí však přišel velehod (byť jak prý říká další vícebojař Nejedlý „čistě ruční práce“) v oštěpu (62.21), který opět dodal Staňkovi víru. Na patnáctistovku se domluvil se Stanislavem Sajdokem, že ho dotlačí k času pod 4:50. Do běhu šel s obavami,ale naštěstí lichými. „Dokonce jsem šel v závěru před Standu, jak se mi běželo dobře! To už jsem věděl, že limit splním. Poslední stovku jsem byl v euforii. Vím, že to zní o patnáctistovce divně, ale bylo to tak,“ dušuje se Staněk, který se chystá na ME do 22 let znovu posunout hranici svého osobního rekordu. „Věřím, že když budeme zdraví a budou podmínky, máme s klukama na to udělat k 7700 nebo 7800 bodům.“
Směrem ke vzdálenější budoucnosti jeho ambice vzrůstají vzhledem k rezervám, které v mnoha disciplínách zřetelně má. „Chtěl bych hlavně zrychlit a zapracovat na technice hlavně vrhů. Pak věřím, že bych relativně brzy mohl dosáhnout na 8000 bodů,“ říká vícebojařský objev letošního roku.
