Při noční GP se utká elitní české trio

Jak se těšíte na vzájemný souboj?
Jiří Homoláč: Sejdeme se tady už třetí rok za sebou. Loni měli kluci v tom vedru navíc ten samý den oproti mně v nohou extraligu ...
Milan Kocourek: … teď ji máme až o den později, budeme ve stejné výchozí pozici. Ale připravuju se úplně normálně jako na každý jiný závod. Uvidíme, jak na tom bude Jenda, dlouho jsme o něm neslyšeli.
Jan Kreisinger: Pro mě to je prestižní záležitost, chci obstát co nejlíp.

Nebude to vaše jediné zářijové střetnutí. Po Grand Prix hned půlmaraton v Ústí, a pak ještě silniční šestka v německém Biberachu. A možná ještě Běchovice k tomu…
JH: Soubojů bude ažaž.
JK: Já už Běchovice nejdu, směřuju to pak k maratonu ve Frankfurtu. Ale fakt jsem zvědavý, jak to dopadne. Myslím, že nejlepší bude opravdu „Kocour“, možná všude. Zůstala mu určitě rychlost, přitom už se připravuje i na půlmaraton. Ale my s Jirkou ho určitě proženeme.

Zato předtím jste na sebe celý rok téměř nenarazili.
JH: Jen na mistrovství ČR na dráze v Domažlicích (pořadí: 1. Kocourek, 2. Homoláč, 3. Kreisinger, pozn.), tam na tom byl ale každý jinak, co se týká přípravy. Teď budou vyrovnanější výchozí pozice. My s Honzou se chystáme na říjnový maraton ve Frankfurtu a Milan (Kocourek) až na prosincovou Evropu v krosu.

Rychlostně by na tom měl být nejlíp nejspíš Milan, ne?
JH: Měl by. Ale má vrchol až za dlouho, uvidíme.
MK: Ale oba se připravujeme s Jirkou podobně, on má teď jen víc objemů naběhaných. Já jsem strávil 32 dní v Itálii v Melagu, Jirka tam přijel o pár dní později po Univerziádě. A v říjnu tam jedeme zase.

Co čekáte od svých soupeřů, Honzo?
JK: Počítám, že to hned napálí, já se budu chtít udržet. Nejrychleji obvykle vyráží Jirka Homoláč, my půjdeme za ním. Sám nevím, jak na tom přesně budu. Přes léto jsem nezávodil. Pořádně jsem potrénoval doma v Jablonci a psychicky si odpočinul od závodního vypětí. Cítím se dobře, jsem zdravý, těším se. Večerní závod má skvělou atmosféru.

Jaká je mezi vámi rivalita?
JH: Jsme spíš kamarádi. Vždyť s Milanem trénujeme v jedné skupině, nejmíň třikrát týdně běháme spolu, na soustředěních bydlíme na pokoji.
JK: Jsme v pohodě, nehecujeme to přehnaně.

Ani nechystáte žádnou sázku, nebo soutěž mezi sebou?
MK: Utkáme se teď tolikrát, že to snad ani nemá cenu.
JK: Tohle vůbec neřešíme, každý prostě běží sám za sebe co nejlíp.

Ani o pivo?
(Vloží se) trenér Jiří Sequent: Ti moji ho nepijí, dal by si jenom Kreisik.

Můžete do určité fáze spolupracovat proti ostatním soupeřům, přece jen jste členy jednoho klubu?
JH: To asi ne, ani trenér to po nás nechce. Každý jde sám za sebe, někdo to chce urvat na trati, jiný se chystá do finiše. Jen loni na finále extraligy jsme si pomáhali, potřebovali jsme získat co nejvíc bodů pro Kroměříž.
MK: Nemůžeme, s Jirkou se nedá domluvit. Každý si rozběhne svoje tempo a pak se uvidí. Jsme už jen členy klubu, jednorázové závody chodíme každý sám za sebe.
JK: Na to se moc nehledí. Každý jde sám za sebe, neohlížíme se na druhého.

Trasa se změnila, půjdete si ji předem proběhnout, aby vás ve tmě nepřekvapily obrubníky nebo nerovnosti ve dlažbě?
JH: Bývá tam taková tma, že na zem stejně není vidět. Prostě musíš nějak běžet, co to půjde. Zkoumat ji celou nebudu.
MK: Podívat se půjdu, ale při závodě pak stejně moc není vidět.
JK: Asi to ani nestihnu. Uvidím, vypadá podobná.

Jaký máte cíl?
JH: Nevím, jak se budu cítit, ale rád bych běžel rychleji a líp na pořadí než loni (30:36 a 11. místo, pozn. red.)
MK: Při silničním závodě bývají všelijaké tratě, čas se nedá brát přesně.
JK: Trasa se zdá víc roztahaná než dřív, kdy bývala natočená na menším prostoru. To by mohlo nahrát lepším časům, odhaduju těsně nad třicet minut. Budu se snažit, co to půjde.