Příběh Bergrové: Boj s vůlí se dočkal zúročení

V roce 2006, kdy jí ještě ani nebylo 22 let, startovala na ME v Göteborgu. Kdo by tehdy čekal, že to je na trati 400 m př. na čtyři roky poslední slovo Zuzany Bergrové v mezinárodní konkurenci? Období, které následovalo, však lze jen těžko nazvat jinak než časem zmaru a zklamaných nadějí.

Zuzana Bergrová při prezentaci manažerské skupiny Top athletics,
foto: www.graf.cz

Zranit se na konci přípravy, po celé té dřině, která tím pádem přijde vniveč, je velmi frustrující. A teď si představte, že se vám to stane po tři sezony za sebou! „Byl to boj s vůlí, pořád začínat odznova. Skončit jsem chtěla snad desetkrát. Nejtěžší to bylo po HMS ve Valencii, kdy jsem cítila zatím životní formu a nemohla ji prodat,“ líčí Bergrová, kterou nejprve zastavily problémy se stehnem, pak po dvakrát únavová zlomenina v nártu. „Asi vždycky budu ten typ, který je ke zranění náchylný a musí se děsně hlídat. Všechny problémy se u mě vyvinou do takřka fatální podoby,“ říká smířeně na prahu závodního období.

Je v obdobné pozici, v jaké už jednou byla. Za sebou má vydařenou halovou sezonu, v níž si podobně jako před dvěma lety vylepšila osobní rekord na hladké čtvrtce a vyválčila čtvrté místo se štafetou na HMS, přičemž dosáhla nejlepšího mezičasu z celého kvarteta. Není proto divu, že spolu s nadějemi na výkonnostní posun i ve specializaci se vrátily obavy, aby se historie neopakovala i se zraněním. „Když mě zase začal bolet nárt, tak jsem byla docela vypsychovaná,“ přiznává bez obalu svěřenkyně Martiny Blažkové.

Jenže včasná úleva v tréninku a další opatření zabránily katastrofě. „Nárt sice pořád cítím, ale je to v mezích. Snad to tak zůstane,“ doufá Bergrová, která ve zdraví přežila i pád na prvních závodech v Sušici. Karambol, který připomněl dva roky starou událost, při níž si zlomila ruku, byl tentokrát kontrolovaný. „Byl to po pauze asi teprve třetí běh na překážkách, a to počítám i tréninky. Udělala jsem hloupost a přidala si krok, ale už když jsem padala, věděla jsem, že to bude v pořádku,“ říká.

V sobotu tak mohla konečně korunovat poctivou přípravu adekvátním časem. Na úvodním extraligovém kole v Ostravě zaběhla čas 56.37 a po čtyřech letech se tak nominovala opět na velkou akci, shodou okolností opět ME. „Byly tam ale ještě chyby, takže věřím, že bych měla být schopná srazit ještě třeba půl vteřiny,“ prohlašuje s tím, že výsledný čas pro ni zas takovým překvapením nebyl. Odpovídal totiž výsledkům z předchozích tréninků. „Každopádně jsem ale ráda, že se limit povedl už teď, protože zas tolik závodů na čtvrtce překážek mít asi nebudu a nerada bych nominaci honila někde na poslední chvíli,“ dodává v úvodu týdne, v němž ji čeká opravdu nabitý program.

Měla by totiž absolvovat tři závodní hladké čtvrtky během čtyř dnů. Ve čtvrtek poběží spolu se svou úspěšnou kolegyní ze skupiny Denisou Rosolovou proti zahraničním hvězdám na Zlaté tretře v Ostrava, o víkendu ji čeká boj za mateřský oddíl USK Praha v PMEZ. Vedle individuálního závodu se s ní počítá i do čtvrtkařské štafety, která poběží ve stejném složení jako v březnu na HMS v Dauhá. Ve hře je přitom pochopitelně opět nominace na ME. „Bude to pro mě asi dost náročné, naštěstí se štafetě počítá i průměr individuálních časů dosažených v sezoně,“ připomíná Bergrová, která sice podobně jako většina z kvarteta upřednostňuje svojí specializaci, nicméně ani štafeta jí není lhostejná. „Není sice tolik ceněná, ale na druhou stranu, když to vyjde, může z toho být medaile, což v individuálním závodě těžko,“ uvažuje.

A jaké že jsou tedy její cíle pro sezonu? „Přiznám se, že po tom všem už ani nic neplánuji. Chci zůstat zdravá a neudělat v Barceloně ostudu,“ uzavírá Zuzana Bergrová. Slušelo by se poklepat na dřevo, co říkáte?