Proč Isinbajevová změnila trenéra? Jen dohady
Už když od Jevgenije Trofimova na konci roku 2005 Jelena Isinbajevová odcházela, mnozí její krok nechápali. V tu dobu jela na vítězné vlně, skákala jeden světový rekord za druhým a o rovnocenných soupeřkách snad nemohlo být ani řeči. Proč tedy rázem zrušila něco, co evidentně fungovalo? Možná v jejím tehdejším rozhodování hrál roli marketing. Tandem s novým koučem Vitalijem Petrovem, pod jehož vedení skákal své světové rekordy Sergej Bubka, se dobře „prodával“ a svou roli možná tenkrát sehrál i Bubka samotný jakožto Petrovův přímluvce. To jsou však jen šprochy, na nichž může být pravdy trochu nebo i víc, ale také nemusí.
Uplynulo pět a půl roku a nacházíme se v obdobné situaci. Isinbajevová zařadila překvapivou zpátečku a zase nevíme takřka nic o jejích důvodech. Tedy, jeden oficiální existuje: „Zjistila jsem, že se cítím lépe, když trávím většinu svého času v Rusku. Chci trénovat doma ve Volgogradu, být s rodinou a přáteli. Proto jsem šťastná, že Jevgenij Vasiljevič souhlasil, že mě zase bude připravovat," vysvětlila v prohlášení pro stránky ruské atletické federace.
Že byla hlavním motivem pro změnu touha po návratu domů nepřímo vyplývá i z tvrzení Petrova, podle něhož jej Isinbajevová zprvu lákala, zda by se nepřesunul do Volgogradu spolu s ní. A teprve když odmítl, neboť nechtěl opustit svou rodinu v Itálii a také akademii, kterou vede a jež nabízí lepší podmínky pro trénink než centrum ve Volgogradu, oslovila Trofimova.
Nelze se však ubránit pochybnostem, zda není znovuobjevená touha po širých ruských dálavách v srdci monacké rezidentky jen zástěrkou pro zcela jiné důvody. Pod Petrovem totiž Isinbajevová přišla o svou suverenitu, četnost světových rekordů řídla a poslední dva roky vyšla na prázdno úplně. Navíc přišly i nezdary na velkých akcích, při světovém šampionátu v Berlíně i halovém MS v Dauhá propadla, a tak si několikanásobná atletka světa naordinovala téměř roční soutěžní pauzu, v níž si hodlala vnitřně odpočinout a najít v sobě sílu vrátit se k dřívější bezchybnosti.
Začátkem února se do sektoru vrátila, v Moskvě i Doněcku sice zvítězila, o znovuzrození se však dalo mluvit těžko. I česká tyčkařka Jiřina Ptáčníková, která se jejího comebacku zúčastnila jako soupeřka, po závodech prohlásila, že rozhodně nepůsobila dojmem té neporazitelné královny, kterou byla dřív. Na HME v Paříži Isinbajevová neodcestovala údajně kvůli chřipce. A zatímco se v hale Bercy hledala nová evropská královna, Jelena se ve Volgogradu sešla s Trofimovem, a fotbalovou terminologií „přestupová bomba“ byla na světě.
Jaký bude mít návrat Isinbajevové k původnímu trenérovi dopad na její výkonnost, ukáže teprve čas. Možné je všechno. Od toho, že ji návrat k „pramenům“ doopravdy nakopne, přes nulový vliv až po variantu, že se v horších podmínkách pod vedením trenéra, který nikoho jiného než ji nevychoval, jenom urychlí její pád z výšin. Staronový kouč Trofimov, který jejich dřívější rozchod těžce nesl a nyní tedy cítí velkou satisfakci, to však samozřejmě vidí optimisticky. „Měli jsme zatím spolu jen pár tréninků a já měl pocit, jako by snad ani nikdy nedošlo k přerušení spolupráce. Vzájemná synergie byla překrásná. Prostě zázrak,“ nešetřil do médií euforickými výroky.
Isinbajevová nyní prý potřebuje hlavně čas, aby mohla vstřebat změnu, pro niž se rozhodla, a také doléčit bolavou achilovku, která byla podle něj skutečným důvodem, proč se nakonec rozhodla nezávodit v Paříži. Teprve pak spolu začnou pracovat na jejím návratu na vrchol. „Závodit začne nejdřív na konci června,“ vymezil Trofimov dobu, po kterou si budeme muset počkat na výsledky přestupu.