Procházková cítí nový impulz

Báro, v průběhu letošního roku jste se rozhodla pro změnu trenéra. Co pro vás bylo tou hlavní motivaci?
Hlavní motivací bylo, že jsem s trenérem Františkem Ptáčníkem trénovala již pět let a cítila jsem, že potřebuji nějaký nový impulz. S Františkem jsme toho hodně zažili, ale potřebovala jsem nový odrazový můstek do dalších sezón.

Proč se stal vaší volbou právě trenér Jakub Uher?
Kuba mě zná už tři roky, což je doba, kdy dělal trenérovi asistenta. Bývala období, kdy mě trénoval třeba měsíc sám, protože trenér byl například na olympiádě nebo podobně. Takže jsem ho měla trošku vyzkoušeného a nemusela jsem jít úplně do neznáma. Už ví, co potřebuju a co mi chybí. Myslím, že si rozumíme.

V čem vidíte jeho trenérské kvality?
Hodně mě přesvědčilo, že trénoval u trenérky Jílkové a spolu s ní připravoval i Lucku Škrobákovou a jeho tréninky mi sedí. Získal zkušenosti jak u paní Jílkové, tak u pana Ptáčníka a já se na spolupráci moc těším.

Kolik vás momentálně je ve skupině?
Teď je nás opravdu hodně. Myslím, že deset nebo jedenáct. Trenér vlastně pustil všechny sprintery a nechal si vícebojaře. Je tam hodně mladých atletů. Vlastně jsem druhá nejstarší ve skupině.

Jak byste zhodnotila uplynulou sezónu?
Ta sezóna byla vydařená. Když tedy vynechám halu, kde jsem se narvala a já mám radši halu než venkovní sezónu. Venku jsem si udělala osobáky na obou tratích, ale musím přiznat, že jsem na dvoustovce čekala rychlejší čas. Celou sezónu jsem měla pocit, že běhám trošku zadrženě, protože jsem se bála, abych se opět nezranila. Stále ve mně převládá pocit, že to byla taková mezisezóna mezi tou špatnou a dobrou, tak věřím, že příští rok budu ještě lepší.

Co myslíte, že chybělo k nominaci na mistrovství Evropy?
Původně jsem si myslela, že jsem si já sama na sebe nevytvořila dostatečný tlak, ale s postupem času se ukázalo, že opak byl pravdou. Navíc letos se stala taková věc, že z mojí nejsilnější stránky se stala slabina, což byly starty.

Jak bude vypadat vaše příprava v nejbližších týdnech?
Chystáme se koncem října na soustředění do Břeclavi. Doteď jsem byla zvyklá na podzimní soustředění na horách, takže mě čeká další změna. V prosinci bychom pak měli jet do tepla na Tenerife, za což jsem neskutečně vděčná, protože jsem dostala podporu ze svazu i z klubu.

A jaké tedy budou vaše ambice pro příští sezónu?
Teď zrovna nevím, jaký je limit na halové mistrovství Evropy a radši to ani vědět nechci. Trenérovi jsem zakázala, aby mi ten čas řekl, ale chci se pokusit o nominaci na HME. Věřím, že když zapracuju na těch svých startech, tak tam šance je. Ráda bych si zaběhla halový osobák na šedesátce. V létě bych se pak ráda nominovala na univerziádu.

Na domácí půdě vám roste silná konkurence v podobě Nikoly Bendové. Berete to jako pozitivum?
I předtím tady byly skvělé sprinterky jako Katka Čechová nebo Iveta Mazáčová. Každá konkurence je dostatečnou motivací, takže to rozhodně beru jako klad, že Nikča běhá rychle. Vždy je dobré, když vám někdo šlape na paty. Konkrétně na šedesátce musím počítat také s Janou Slaninovou, která má dobré starty a věřím, že určitě ještě něco předvede. No a samozřejmě každý rok se objeví někdo nový.