Prorok: píchnul jsem do vosího hnízda a pak to lítalo
Mítink Track & Field ve Vídni vyhlíželi české čtvrtkařky a čtvrtkaři s velkými nadějemi. Na zdejší palubovce s plynulejšími zatáčkami, než jsou třeba v pražské Stromovce, měli odmazat chybějící kousky ke splnění nominačních kritérií na HMS pro štafetu. Klíčový závod však začal spíše s rozpaky. „Mítink se táhnul, takže se nám starty posunuly až k jednadvacáté hodině, což je na mě dost pozdě. Navíc kluci, kteří šli přede mnou, jako Ruda Götz, Petr Szetei, Jirka Vojtík, Pavel Jiráň... běhali horší časy, než čekali,“ popsal tehdejší atmosféru Josef Prorok, který měl sám co dělat, aby jí nepodlehl také. „Úplně jsem cítil, jak na mě jde útlum, ale podařilo se mi se zburcovat. Kdy jindy, když ne teď bych se měl pokusit o limit? Věděl jsem už z tréninků, že na čas okolo hranice 47 sekund a možná i pod ní mám. I kdyby nevyšel ten individuální limit, chtěl jsem co nejvíce pomoci štafetě,“ vylíčil své záměry dvaadvacetiletý specialista na 400 m př.
V samotném závodě mu velmi pomohlo soupeření s Dánem Jacobem Riisem, s nímž se už znal z dřívějšího GP Olymp. „Pořád jsem ho cítil za sebou a nemohl proto ani na chvilku polevit. Nakonec jsem ho vytáhl k národnímu rekordu 47.04,“ vylíčil Prorok, který protnul cíl v čase ještě o 16 setin lepším a splnil tak nominační kriterium pro start v individuálním závodě na 400 m. „Propadl jsem euforii. Začal jsem křepčit a se všemi se objímat. Myslím, že to ohromně nabudilo i je. A začalo to lítat – Ríša Svoboda si udělal ohromný osobní rekord, to samé Theodor Jareš a pak i holky. Najednou začaly padat časy jako z jiného světa. Prostě jako bych šťouchnul do vosího hnízda,“ popsal nový náboj svěřenec Patra Novotného. |
Výsledky mu dávají za pravdu. Dříve spíše půlkař Richard Svoboda vyhrál hned následující běh v novém osobním maximu 47.63 a o závod později otevřel definitivně cestu štafetě do Dauhá třiadvacetiletý Theodor Jareš, který zlepšil svůj nejlepší letošní čas o plných osm desetin na 47.15, čímž zároveň srazil průměr sezonních maxim nejlepší čtveřice čtvrtkařů v tabulkách pod požadovaných 47.30. „Věřil jsem mu. Nedlouho před závody jsme šli společně test na dvoustovku s výbornými výsledky, a tak jsme oba věděli, že má na podobný čas jako já,“ řekl Prorok o svém parťákovi ze skupiny.
Základní cíl se tedy podařilo splnit a štafeta se nominovala. Nyní půjde o její konkrétní složení. „Řekl bych, že naše dvě místa s Theodorem asi nikdo neohrozí, další jsou ale otevřená. Osobně bych přál nominaci i Rudovi Götzovi, který má na podstatně lepší výkony, než jaké zatím předvádí,“ dodal Prorok, pro něhož bude HMS první velkou seniorskou akcí. Už samotnou nominaci přitom považuje za úspěch. „Nějaké velké ambice si nedávám, byť mi shodou okolností dneska volala Lucka Škrobáková a sdělila mi, že před dvěma lety stačil na postup z rozběhů čas 47.54 a na finále 47.13...,“ usmívá se specialista na překážky, pro něhož je současný nárůst výkonnosti především povzbuzení pro letní sezonu. „V ní bych chtěl stabilně běhat pod 50 sekund. Nic jiného si s touhle hladkou čtvrtkou za cíl ani dávat nemůžu,“ uzavírá Prorok.
Cesta z hlubin
Zatímco mužská štafeta ještě může personálně doznat změn, u té ženské je to za standardního běhu věcí nepravděpodobné. Měla by nastoupit ve stejném složení jako před dvěma lety, kdy na HMS ve Valencii vyválčila čtvrté místo.
Rozhodující atak limitu přišel ve Vídni v druhém běhu, v němž zvítězila Zuzana Hejnová v nejlepším čase sezony 52.75, což je vedle splněného limitu pro HMS na individuální čtvrtce i její nový osobní rekord, a současně se její kolegyni ze skupiny Martiny Blažkové, další specialistce na překážky Zuzaně Bergrové, podařilo stlačit osobní rekord na také vynikajících 53.37. Už to samo o sobě by v souvislosti s výkony dalších čtvrtkařek pro nominaci štafety stlačilo, účet však ještě vylepšila Jitka Bartoničková, která srazila letošní maximum pod 54 sekund. Slavit mohla i Denisa Rosolová, která se sice tentokráte nezlepšila, nicméně její dřívější výkon 53.12 jí zajišťuje nejen účast ve štafetě, ale v souvislosti s ní také start v individuálním závodě na 400 m (při nominaci štafety jí stačí entry standard IAAF).
Pro Hejnovou to je vítaná tečka příběhu, který přitom nezačal vůbec dobře. Po návratu ze soustředění v JAR se nemohla najít, navíc záhy onemocněla zánětem hrtanu, což tlum ještě prohloubilo. „Cítila jsem se hrozně. Na soustředění mi to běhalo skvěle, ale tady to vůbec nešlo ani na trénincích, ani pak v závodě. Byla jsem z toho úplně vyřízená. Zlomilo se to až s mezistátním utkáním ve vícebojích, kde jsem se chytla,“ popsala finalistka olympiády na trati 400 m př.
Od té doby šla Hejnová výkonnostně nahoru. „Limit jsem chtěla splnit už o víkendu v Lipsku, kde to mám ráda, ale tam mě brzdila soupeřka. Do Vídně jsem původně neměla vůbec jet, ale po této zkušenosti jsem se rozhodla, že by bylo škoda formu nevyužít,“ popsala 23letá atletka vývoj, který předcházel splnění limitu.
O svých ambicích pro Dauhá zatím jasno nemá. „Přiznám se, že nad tím jsem ještě vůbec nepřemýšlela. Ani to nemělo smysl, dokud jsem neměla limit. Ale každopádně bych měla mít na to postoupit alespoň z rozběhu a i se štafetou bychom mohli myslím dosáhnout zajímavého výsledku,“ věří Hejnová.
