Ptáčníkovou láká další rekord
Mistrovství republiky „pod střechou“, které se uskuteční po oba víkendové dny v hale Otakara Jandery v pražské Stromovce, bude pro Jiřinu Ptáčníkovou posledním závodem před odletem na světový šampionát. Proto na něm chce uspět a předvést pokud možno co nejlepší výkon. „Jsem už sice ve finální přípravě na HMS, takže závody půjdu tzv. z plného tréninku, ale protože tomu podobně bylo i v minulých sezonách a ty výkony nebyly špatné, nepředpokládám, že by se to na mě mělo nějak moc podepsat,“ prohlásila 25letá národní halová rekordmanka na dnešní tiskové konferenci Českého atletického svazu.
Na závody se těší, výzvou je pro ni i rekord její domácí haly, kde se standardně připravuje. Ten zatím drží Kateřina Janků (dříve Baďurová) a má hodnotu 465 cm. Až donedávna byl tento výkon i národním maximem, než jej předminulou sobotu na mítinku v Doněcku o pět centimetrů překonala právě Ptáčníková. „Pokud se na tyto výšky v neděli dostanu, asi se je pokusím skočit. Nejsem si ale jistá, jestli si nechám nastavit na stojany zrovna 466 cm, o což jsem se pokoušela nespočetněkrát a nikdy se mi to nepodařilo. Třeba raději zvolím něco o trochu vyššího,“ zamýšlí se šestá tyčkařka aktuálních světových tabulek, která se v posledních týdnech musela vyrovnat hned se dvěma krizemi psychického rázu.
První přišla na začátku sezony, kdy se výkonnostně nemohla posunout ze 460 cm a dokonce se začala bát skákat. I rychlostně na tom byla hůře než v minulosti, navíc měla problémy se svalem a bolavými zády. „Vlastně nechápu, z čeho jsem ty své tehdejší výkony skákala,“ kroutí hlavou. Problémy řešila tím, že k původnímu trenérskému tandemu, který tvoří její otec František a Nikolaj Goroškov, přizvala ještě Zdeňka Lubenského. Krátce na to přišel triumf na prestižním mítinku v ukrajinském Doněcku. „Zafungovalo to neskutečně, je vidět, že hlavně hlava takový impuls potřebovala,“ pochvaluje si nyní s vědomím, že zvládla i druhou krizi, která přišla paradoxně hned vzápětí po rekordním úspěchu. „Měla jsem být nakopnutá, ale přišel pravý opak. Byla jsem unavená, uspokojená, nechtělo se mi závodit. Asi se to sečetlo i s tím, že jsem po příletu z Ukrajiny bojovala s nemocí. Pražskou tyčku jsem odzávodila vysloveně z povinnosti. Až včera, kdy se mi vydařil trénink, jsem zase pocítila touhu vyhrávat,“ říká s úsměvem.
Onu touhu bude potřebovat, vždyť za dva týdny v Istanbulu ji rozhodně nečeká lehká práce. Oproti minulosti sice nebudou muset tyčkařky podstupovat kvalifikaci a čeká je rovnou finále, to je však podle Ptáčníkové dvousečné. „Už teď má skočený limit asi 16 holek, z nichž minimálně takových dvanáct tam určitě pojede. Závod se tak bude děsně táhnout, tipuju, že na výšce 450 cm strávíme klidně i dvě hodiny. Musím být na to připravená,“ říká odhodlaně.
Tabulkové postavení ji pasuje na jednu z největších českých nadějí na medaili, soupeřky však vypadají silně. „Já to tolik neřeším, ani nemám dopředu stanovené nějaké konkrétní cíle. Nejprve chci skočit tolik, abych byla sama spokojená, pak teprve budu skákat proti soupeřkám. Ale věřím, že když zopakuji oněch 470 cm, můžu být hodně vysoko,“ říká pátá žena předcházejícího HMS v katarském Dauhá.
