Ptejte se Elišky Klučinové

Eliška Klučinová má sport v krvi, jak už víme nejpozději od článku v této rubrice před pěti lety. Dcera atletky a parašutisty se dala od počátku na víceboje, nejprve pod vedením Víti Ruse na Kladně, s nímž také sbírala své první úspěchy, včetně stříbra na mistrovství Evropy juniorů v Hengelu 2007. Po přesunu do pražského USK k Martině Blažkové a později k Františku Ptáčníkovi třikrát vylepšila národní rekord. Ale také bojovala se zdravím – ať už to byla operace palců na nohou (haluxů), které ji připravily o léto 2011, či zranění přímo na loňském mistrovství Evropy v Curychu. Na akcích pro mladé atlety, resp. akademiky skončila těsně pod stupni vítězů, čtvrtá byla na ME do 22 let v Kaunasu 2009 i na předloňské univerziádě v Kazani. Při hlavních šampionátech dosáhla nejvýše na sedmou příčku, na ME v Barceloně 2010, a také o tři roky později na MS v Moskvě.

Halové sezóně se Eliška dosud spíše vyhýbala, zejména v letech s mistrovstvím světa, na nějž je vybírána pouze osmička vícebojařek. K vrcholnému podniku zimní části roku to tak dotáhla pouze v roce 2011, kdy se nominovala na „Evropu“ do Paříže, nakonec však zde – kvůli zdravotním potížím – ani nestartovala. Letošní HME si však nenechala ujít, a jak dobře víme, vyplatilo se. V Praze vybojovala bronz, svou první medaili mezi dospělými, navíc byla jedinou ženou v jinak mužské sestavě, která se podílela na cenných kovech, a přidala do svého portfolia také národní rekord v pětiboji.

Aktuálně se Eliška Klučinová připravuje ještě týden v Jižní Africe, a dle jejích slov jde zatím vše dobře. „Jen mi nějak trenér nechce dát žádné volno,“ stěžuje si s úsměvem. Své dotazy posílejte do pátečního rána (čtvrtek 17. dubna, 8 hodin) na obvyklou adresu mprochazka@atletika.cz. Rozhovor jako vždy zveřejníme v příslušné rubrice a upozorníme na něj mezi hlavními články.