Ptejte se Petra Svobody
S výjimkou oštěpařky Špotákové je totiž Petr Svoboda jediný z letošní nejlepší desítky „Atleta roku“, koho jsme v naší rubrice zatím ještě nezpovídali. Úvodem zmiňme, že pro 27letého rodáka z Budišova na Třebíčsku (* 10. 10. 1984) jsou trenérsky zásadní nositelé stejného příjmení - Svoboda: Pavel jej na Vysočině objevil pro atletiku, Ludvík alias Luděk ho na pražském Olympu dovedl mezi překážkářskou elitu.
Po svém největším úspěchu, Paříž 2011
foto: www.graf.cz
Na cestě k překážkám
Svůj první reprezentační start na vrcholné akci však Svoboda zaznamenal v dálce při dorosteneckém mistrovství světa v maďarském Debrecínu v roce 2001. Než se definitivně prokousal k překážkám jako své disciplíně číslo jedna, absolvoval v následujícím roce na juniorském MS vedle stodesítky i hladkou stovku. Pošilhávání po víceboji v halové sezoně 2005 pak zase ukončilo zranění hned po úvodní šedesátce na HME v Madridu.
Birminghamské semifinále
Ovšem ani na překážkách se Petrovi dlouho nedařilo proniknout dál alespoň z rozběhů. Vedle již zmíněného MS juniorů dopadlo stejně i ME stejné věkové kategorie 2003 i o dva roky později evropský šampionát dvaadvacetiletých v Erfurtu (kolega z disciplíny Sajdok tu získal bronz). Zlom nastal v sezoně 2007, kdy výkonnost v hale Svobodu dokonce opravňovala k myšlenkám na boj o medaile, v tuto chvíli však ambice zůstaly nenaplněny, když na HME v Birminghamu zůstal v semifinále.
První velká medaile
Od halového světového šampionátu v olympijském roce 2008 nechyběl až do letošního MS v Tegu na žádné vrcholné akci. Po semifinálových účastech na HMS ve Valencii a OH v Pekingu se předloni dočkal i cenného kovu ve svém prvním velkém finále při halovém mistrovství Evropy v Turíně. Sice nebyla z vysněného zlata, ale i o tu bronzovou se musel poprat. „Samozřejmě, že z medaile mám radost, ale na ty chyby, co jsem udělal...,“ uvedl tehdy sebekriticky. Při následných světových šampionátech venku v Berlíně i v hale v Dauhá si pak šestým a pátým místem vybudoval pozici kontinentální jedničky.
Paříž jako náplast na Barcelonu
Tu chtěl potvrdit před rokem na mistrovství Evropy v Barceloně, leč zaváhání na trati jej nakonec stálo i stupně vítězů, když skončil šestý. O to většího zadostiučinění se dočkal letos v hale, když v sezoně sbíral cenné skalpy světových es a následně opanoval evropský vrchol v Paříži. „V cíli jsem tomu nemohl uvěřit,“ hlesl šťastný vítěz, protože ani tentokrát nebyl průběh zrovna hladký – po chybě na druhé překážce si dokonce si pomyslel „týjo a zas je po všem…“.
Venkovní sezona ani nezačala
Často se říká, že sláva netrvá dlouho. O hořkosti této pravdy se bohužel Petr přesvědčil už v přípravě na hlavní část letošní sezony. Ne že by se mu zranění dříve zrovna vyhýbala, brzdila jej i v minulých letech, které jinak celkově mohl označit za úspěšné. Tentokrát však zdravotní potíže vrchol v korejském Tegu vzdálily natolik, že postupem času pozbylo smyslu o něj usilovat. Obhajobu šestého místa tak musel svěřenec Luďka Svobody – i s vědomím náročného budoucího programu – vzdát. „Musím to hodit za hlavu a myslet na novou motivaci, kterou je pro mě rok 2012 a olympijské hry,“ uvedl v prohlášení o konci sezony.
Sportovní i studijní cíle 2012
Jak známo, na programu jsou celkem tři vrcholy. Na halovém MS by měl Petr obhajovat skvělou pátou příčku, v Helsinkách při ME bude chtít napravit dojem z Barcelony a o motivaci k Londýnu není třeba se rozepisovat. Podle poslední zpráv už je fit a může se na stoprocentně připravovat. Nudit se však nebude ani mimo sport. Ke sportovnímu „zápřahu“ si totiž přidal i studijní povinnosti. Po vzoru Jaroslava Báby hodlá dokončit středoškolské vzdělání. „Maturita je minimum,“ uvědomuje si Svoboda, „a Jarda tu udělal atletům dobré jméno tím, jak to skvěle zvládl.“
Ptejte se...
Na Petrovi sportovní i studijní plány se můžete ptát do pondělka 7. listopadu (do 13 hodin) na e-mailové adrese mprochazka@atletika.cz Výsledný rozhovor najdete v příslušné rubrice (v levém menu), ale upozorníme vás na něj jako vždy také v Aktualitách.
