Ptejte se Zuzany Hejnové
25letá Zuzana Hejnová je jednou z nejúspěšnějších, ne-li vůbec nejlepší atletkou z mládežnických soutěží. Pět cenných kovů nasbírala pod vedením Dany Jandové na mezinárodních akcích dorostu, juniorů i kategorie do 22 let. Svět sedmnáctiletých a Evropu devatenáctiletých dokázala dokonce vyhrát. Náročný skok mezi dospělé už jako svěřenkyně Martiny Blažkové zvládla, v necelých dvaadvaceti si zaběhla olympijské finále v Pekingu. O rok později se jí to na MS v Berlíně nepodařilo, ale blížilo se mistrovství Evropy, které přeci jen na čtvrtce překážek, v níž zlomila „Zuza“ bezpočet národních rekordů, skýtá větší naděje, i medailové.
Když v Barceloně skončila těsně pod stupni vítězů, zklamaná byla, ale právě v tomto rozhovoru uvedla: „Běžela jsem svůj druhý nejlepší výkon. Jsem s odstupem času spokojená.“ A v odpovědi na doplňující otázku dodala: „Je samozřejmě škoda té medaile, ale já to beru jako motivaci do dalších let a doufám, že to ještě někde zúročím.“ Povedlo se jí to o dva roky později, ale asi ani ona sama nečekala, že bude muset překousnout nezdary a že vše zlomí až v olympijském finále.
Na loňský světový šampionát cestovala jako adeptka medaile poté, co při Diamantové lize v Paříži posunula český rekord na (dosud platnou) úroveň 53.29. V Tegu však svou pozici nepotvrdila. „Bohužel mi v závěru nezbylo moc sil. Projevilo se, že už je to třetí běh v průběhu pár dnů. Za poslední překážkou jsem zapadla a nemohla se vůbec rozběhnout,“ hodnotila tehdy a štvalo ji především, že na medaili stačilo i půl vteřiny pomalejší čas než při rekordním pařížském závodě.
Letošní premiéra „Evropy“ v olympijském roce však ukázala něco trochu jiného. Zatímco před Tegu se hovořilo o možné medaili, v Helsinkách byla již jasnou favoritkou na cenný kov, ne-li rovnou vítězství. Přesto se na stupně nedostala. „Je to pro mě obrovské zklamání, ale pořád doufám, že se vzpamatuju a na olympiádě předvedu to, co umím a ne tohle,“ prohlásila sklesle po dalším čtvrtém místě. „Jsem z toho už hrozně psychicky unavená. Stále mi něco těsně nevychází. Jsem z toho zoufalá a nevím, jak to prolomit. Pokusím se udělat nějakou změnu, ale zatím vůbec nevím, jaká by to měla být,“ dodala bezradně.
Naštěstí se tu cestu podařilo najít, pomohl jí na doporučení šéftrenéra Tomáše Dvořáka psycholog Alexandr Kubáček. A tak zatímco loňskou Zuzku vítězství na diamantovce v Paříži svázalo její letošní kolegyni triumf v Monaku nakopnul k vysněné medaili. „Fyzicky jsem připravená dobře, potřebovala jsem se z toho dostat psychicky,“ věděla po červencovém mítinku. Možná tomu ne všichni věřili, ale důležité bylo, že Zuzka ano a pro vysněnou medaili si minulý týden skutečně doběhla.
„Je to hlavně o tom se nestresovat, neupínat se na jedinou věc, na zisk medaile,“ vysvětlovala v Londýně. „Já jsem se tu radovala z každého okamžiku, každého dne. Myslela jsem pozitivně, že je skvělé už to, že jsem tady na olympiádě a že je samo o sobě super se tady proběhnout. V tomhle duchu jsem ke všemu přistupovala a nebrala jsem na sebe žádný tlak.“
Více se můžete Zuzany Hejnové zeptat v rozhovoru. Jako vždy své otázky posílejte na mprochazka@atletika.cz, nejpozději během středy 15. srpna. Rozhovor zveřejníme v příslušné rubrice a jako obvykle na něj upozorníme také mezi titulními čtyřmi články.
