Rekonvalescent Balner: Nechci nic uspěchat

Dnes jsou to právě dva měsíce. Když se Michal Balner v ukrajinském Doněcku rozbíhal ke svému třetímu pokusu na 582 cm, pevně věřil, že by mohl být úspěšný. Cítil se v pohodě, v sezoně se mu dařilo. Do pokusu šel s nadějí a plnou vervou. Jenže myšlenky na zdolání národních statistik záhy vystřídal šok. Tyč se ve skoku rozlomila a zle poranila dlaň levé ruky. Následoval rychlý přesun do tamní nemocnice, kde se pátý muž z posledního HMS, aniž by po tom toužil, setkal s realitou tamního zdravotnictví. Po návratu do Česka proto pro jistotu zamířil ještě ke zdejším doktorům. To už bylo zřejmé, že je s nadějně rozjetou halovou sezonou „ámen“.

Kdy bude zase skákat? To Michal ještě neví...

Místo závodění trénoval, co mu zranění povolilo, a na halové mistrovství Evropy, na které se dříve nominoval, koukal jenom v televizi. „Samozřejmě mě mrzelo, že v Paříži nemůžu být. Zvlášť když se našim tolik dařilo. V týmu musela být úžasná atmosféra, která by, věřím, pomohla i mně. A na medaili stačilo nakonec jen 570 cm,“ smutní osmadvacetiletý závodník pražské Dukly, který se záhy po šampionátu musel vypořádat s další nepříjemností.

Stále ho totiž bolel palec na poraněné ruce. Domníval se, že ho má naražený, ale když bolest nepřestávala, raději ze soustředění v Harrachově zajel do nemocnice ve Vysokém nad Jizerou, kde se specializují na poranění ruky. Dobře udělal. Zdejší doktoři mu na rozdíl od těch ukrajinských a ve střešovické nemocnici prst zrentgenovali a zjistili, že je palec na více místech zlomený. Michal musel absolvovat zákrok, po kterém má v prstu pět šroubů.

Měl by je, i kdyby se na poranění přišlo dřív? „To ano, ale zkrátila by se doba rekonvalescence, protože takto se musely přerušit spoje, jimiž se rána už zacelovala. Místo obvyklých tří týdnů se zlomenina bude hojit nejmíň měsíc a půl,“ lituje Balner, který si ale jinak pracoviště ve Vysokém nemůže vynachválit a všem ho vřele doporučuje.

Aktuálně má palec v dlaze a ostatní prsty na zraněné ruce zkouší rozhýbávat. „Už skoro dva měsíce jsem v levačce nic nedržel a je to znát. Cit se ztrácí děsně rychle,“ říká Balner, jemuž ale ani tento hendikep nebrání, aby se čile připravoval na letní sezonu, v níž by se chtěl nominovat na mistrovství světa v korejském Tegu. „Posiluju, co se dá, hodně běhám, plavu... Také jsem si oblíbil skialpy a denně v Harrachově dvakrát vyjdu sjezdovku,“  popisuje svěřenec Boleslava Patery a dodává: „Tréninkového výpadku se proto tolik nebojím, vím, že forma ve mně pořád někde je. Navíc mám tak trochu náskok, protože jsem s přípravou mohl začít dřív, než by tomu bylo, kdybych zbytek halové sezony závodil. Klíčové ale bude, kdy mě ruka dovolí, abych mohl, třeba s lehce pozměněnou technikou, skákat o tyči.“

Moudřejší bude po 18. dubnu, kdy by mu měli doktoři ve Vysokém sdělit, jak na tom jeho palec aktuálně je, a zda může začít s rehabilitací. "Nechci ale nic uspěchat, hlavní je, abych se dal co nejvíc do pořádku," uzavírá.