Rekord MS Ayanaové, Bába sedmý, Špotáková 9.
Svou šestou finálovou účastí se Jaroslav Bába stal v tomto ohledu nejúspěšnějším výškařem historie MS. Svěřenec Jana Janků staršího se neztratil ani výsledkově, přestože musel opravovat už na 225, nakonec zdolal na druhý pokus i 229. Stopku mu vystavilo až 233, byť poslední pokus nebyl beznadějný. "Ani nevím, čím jsem to shodil, trošku mě to mrzí, byť bych se tím v pořadí moc neposunul. Finálových umístění mám dost, ale medaile mi nějak uniká. Chtěl jsem bojovat o co nejvyšší příčky, i když jsem věděl, že dnes budou medaile viset vysoko. Zaplaťpánbu tedy aspoň za osmičku," zhodnotil sedmý muž na světě.
Ani favorité si dnes však moc nevěděli s mokrým sektorem rady a už úroveň 236 byla pro všechny konečnou. Jenže hned trojice zůstala na čele s rovnocenným zápisem a tak dostala na této výšce ještě jednu šanci. Opticky nejnadějnější pokus v úvodní sérii rozeskakování předvedl Kanaďan Derek Drouin, a byť byl i on neúspěšný, dokázal to po snížení na 234 zúročit. Soupeři, domácí Žang z Číny a obhájce Bondarenko z Ukrajiny, se tak museli spokojit se stříbrem; dopadli však lépe než fenomén nedávné doby Barshim, jenž skončil bez medaile.
Oštěpařská šampionka Barbora Špotáková další cenný kov do své bohaté sbírky nepřidá. V Pekingu jí tentokrát hvězdy nebyly nakloněny a na mokrém povrchu Ptačího hnízda se jí nepodařilo vejít mezi osmičku pro užší finále. Po vysloveně nezdařeném a úmyslně přešlápnutém úvodním pokusu předvedla 59.54, což ani v tu chvíli nestačilo na pokračování v soutěži. Třetím hodem zabojovala, ale dál než 8 cm za šedesátku se nedostala, a to ji zařadilo na konečnou devátou pozici. "Je to zvláštní pocit," reagovala s úsměvem na fakt, že skončila její medailová série táhnoucí se od mistrovství Evropy v Göteborgu 2006. "Byla jsem nepřiměřeně unavená už po kvalifikaci, včera jsem musela na masáž. Stejně jsem se dnes při rozcvičení cítila bez energie. Neseděl mi ani dlouhý pobyt tady, čekání na závod a odloučení od rodiny. Také nemám trenéra, hledám se technicky, není to stabilní," hledala Barbora možné příčiny nezdaru. "Musím z toho vyvodit důsledky, po trenérovi už se rozhlížím, a možná se budu muset poohlídnout i dál než v České republice. Ale nelituju, že jsem to zkusila sama, věnovala jsem se rodině, a za to mi to stálo," dodala Špotáková.
Za její nepřítomnosti soutěž vygradovala k nádherné bitvě, na jejímž počátku stačilo na vedení i méně než 65 metrů. Nakonec se však soupeřky vybičovaly k delším hodům. Ten vůbec nejdelší, dokonce v letošním roce na světě - 67.69 -, přišel od Kathariny Molitorové a Němka se tak v 31 letech dočkala prvního velkého triumfu. Jedna z radostných gratulací přišla od krajanky Obergföllové, přestože ona sama neobhájila, ba dokonce skončila bez medaile. Předtím ji totiž přehodila nejprve Jihoafričanka Viljoenová (65.79) a pak také Číňanka Lyu, pro niž je 66.13 navíc asijským rekordem.
Naprostou dominancí Etiopie skončil závod na pět kilometrů. V závěrečné pětině se odpoutal objev sezóny Almaz Ayanaová a na její poslední kilometr za 2:48 nikdo nedokázal odpovědět. Ani spolufavoritka Genzeba Dibabaová, která postupně ztrácela (v cíli více než 17 vteřin) a nakonec nedokázala ani odrazit nápor krajanky Teferiové. Ayanová svou jízdu dotáhla k vylepšení rekordu šampionátu na výtečných 14:26.83.
S nádechem senzace skončilo finále štafety čtvrtkařek. Už v polovině závodu Jamajčanky vedly, pak sice světová šampionka Felixová na třetím úseku pro USA dotáhla zdánlivě nedostižný náskok a předala McCororyové na čele. Ta však závěr nezvládla a podlehla jamajské finišmance Williams-Millsová, ta se mohla spolu s kolegyněmi Dayovou, Jacksonovou a McPhersonovou radovat ze zlata za světový výkon roku 3:19.13, o 31 setin před Američankami. Daleko za nimi se odehrávala bitva o bronz, nakonec ho získaly Britky (3:23.62).
Také mezi muži na 4x400 m nebylo daleko od překvapení, zde však finišman Merritt svou roli zvládl a Američany - před ním běželi Verburg. McQuay a Nellum - ovedl ke zlatu v nejlepším čase sezóny 2:57.82. Trinidadu a Tobagu stačil národní rekord 2:58.20 "jen" ke stříbru. Až tisíciny pak rozhodly o bronzu pro Brity před Jamajčany, oba týmy totiž dosáhly výkonu 2:58.51.
Na patnáctistovce se jako obvykle rozhodovalo v závěrečném okruhu. Slušnou pozici pro finiš dokázal zúročit k třetímu titul z mistrovství světa v řadě Asbel Kiprop v čase 3:34.40. Že bude Keňa na prvních dvou stupních, pak rozhodl drtivý finiš jeho krajana Manangoie, jenž předstihl všechny ostatní soupeře, včetně Maročana Iguidera o čtyři setiny na cílové pásce. O tenka hraně úspěchu a neúspěchu se trpce přesvědčil olympijský šampion Makhloufi, od bronzu jej dělilo 9, od zlata 36 setin vteřiny.
Mistryní světa v maratonu se již dopoledne stala Etiopanka Mare Dibabaová v čase 2:27:35. Stříbro putuje zásluhou Kipropové do Keni, bronz díky Kirwaové do Bahrajnu, medailistky dělily pouhé čtyři vteřiny. Jako obvykle se rozhodovalo o všem podstatném v poslední čtvrtině trati, kdy se oddělila pětice, v níž dominovala trojice Keňanek. Jenže nakonec skončily s jedinou medailí, jako první překvapivě odpadla šampionka z Tegu i Moskvy Edna Kiplagatová krátce před 40. kilometrem. Zbývající kvartet pak vydržel zbývající dva km pospolu, vbíhal společně ještě na stadion, ale ve finiši pak dominovala Dibabová, s níž dokázala držet krok pouze Kipropová a nakonec podlehla o pouhou vteřinu.
