Rekordmanka Stewartová: Stále cítím prostor ke zlepšení

Valencie Moiře zaslíbená

Moiře se ve Valencii daří, což potvrdila v neděli už svým třetím národním rekordem na tamější trati. Časem 2:23:44 vylepšila svůj rok starý zápis o 1 minutu a 52 vteřin, což je výrazný výkonnostní posun, ale jak sama přiznává, tento výsledek se nerodil vůbec snadno. „Překvapilo mě, že jsem měla první malou krizi už krátce před půlmaratonem. Tempo bylo opravdu vysoké. No a pak přišla klasická větší krize mezi třicátým a pětatřicátým kilometrem. To je vždy taková maratonská zeď.“

V ten moment jí hodně pomohla společnost zkušených soupeřek Američanky Sary Hall a Fionnualy McCormack z Irska. „Posledních deset kilometrů bylo vidět, jak každá střídáme krize s nástupy. Saře pak začalo hodně docházet, zatímco Fionnuala za to vzala a začaly jsme se jí postupně přibližovat. Byl to boj o desítku celkového pořadí, což mě hodně hnalo dopředu. Na posledních pěti kilometrech se mi podařilo ještě vydoloval poslední nával energie a deváté místo bylo skvělým výsledkem,“ pochvaluje si.

„Věděl jsem, že Moira má natrénováno na ostrý limit, který má hodnotu 2:23:30. Jen jsem se bál, aby jí v závěru nedošlo. Po půlmaratonu jsme měli v tréninku nějaké výpadky a Moira nemohla absolvovat dva delší běhy, které by se do přípravy před maratonem hodily. Samotný závod se pak vyvíjel hezky. Dlouho vypadala moc dobře. Až kolem třicátého kilometru mi signalizovala, že má krizi, ale já věřil, že to zvládne. Pro mě byl pak nejhorší úsek mezi 30. a 40. kilometrem. Pak mě ale potěšilo, že holky dokázaly po čtyřicítce zrychlit,“ pochválil kouč Václav Janoušek svou svěřenkyni.

Šťastný konec protrápené sezóny

Oba úspěšné a rekordní závody ve Valencii tak byly příjemným zakončením sezóny, která byla jako na houpačce. „Začátkem roku to šlo spíše strmě dolů. Nebylo to vůbec dobré. Olympiádu jsem pak nezvládla hlavou. Vyvíjela jsem na sebe až moc velký tlak a nahromaděný stres mě pak sundal v samotném závodě. Takže jsem ráda, že se mi na konci roku podařilo předvést, na co jsem trénovala,“ zhodnotila uplynulé měsíce.“

Trenér byl v analýze atletického roku o něco podrobnější. „Po většinu času byla sezóna nepovedená a mělo to více faktorů, které ji v negativním smyslu ovlivnily. Po loňském maratonu ve Valencii měla Moira asi delší volno, než by bylo zdrávo, protože jsme začínali v podstatě od nuly. Do toho pak přišla ještě viróza. Následovaly nevydařené půlmaratony v Lisabonu a Berlíně a pak už jsme se připravovali směrem k mistrovství Evropy. Tam se to zas nepovedlo v oblasti ubytování a hlavně stravy, což se ukázalo jako zásadní a hodně nás to poučilo. Na olympiádu ovšem byla Moira připravena skvěle a také první polovina závodu se vyvíjela dobře, ale pak se zlomila a následně už šlo jen o to, aby ho vůbec dokončila. Samotný výsledek sice nebyl nic hrozného, ale cílili jsme na něco úplně jiného a jsem rád, že teď v závěru sezóny se Moira vrátila výkonnostně tam, kde má být. Věřím, že si to teď dá v hlavě dohromady a uvědomí si, že může soupeřit s některými hvězdami. Snad se nám na dalších reprezentačních akcích podaří vylepšit dosavadní umístění,“ věří.

Maratonský Major je velkým lákadlem

S rychlými časy se Moiře samozřejmě otevírají dveře i do kvalitnějších závodů například v podobě maratonský Majorů, kde by si ráda zazávodila. Uvědomuje si ovšem, že letos se tak nejspíš nestane. „Tím, že je mistrovství světa v Tokiu až v září, tak na podzim už pak není prostor se hnát do dalšího maratonu, ale říkala jsem si, že by bylo fajn si zkusit také něco jiného než Valencii. Nejvíce mě láká Londýn nebo Berlín, kde je rychlá trať. Nikdy jsem ještě nezávodila mimo Evropu, takže třeba New York by taky nebyl k zahození.“

Do konce roku čeká Moiru ještě jeden závod, ale ten už bude spíš za odměnu. „Příští víkend letíme s Pumou na silniční desítku do Egypta. Nejsou to žádné velké závody a mělo by se běžet mezi pyramidami, takže tam si to chci hlavně užít. Po zbytek roku už se pak budu hlavně udržovat, aby se mi do toho příštího vstupovalo lépe.“

Cíle na prahu další sezóny jsou jasné

Jaké jsou cíle pro nadcházející sezónu prozradil Václav Janoušek. „Jsme s Moirou domluvení, že po závodě v Egyptě dám dohromady možnosti závodů v příštím roce a přednesu jí náhled, jak bych to poskládal. Moira si pak rozhodne, jak to bude. Hlavním cílem je samozřejmě mistrovství světa v Tokiu. Věřím, že se tam Moira dostane přes ranking a pak je tam ještě mistrovství Evropy v silničních bězích v Belgii, což může být dobrá možnost se prosadit v evropské konkurenci,“ nastínil plány pro rok 2025.

Co se týká vylepšení Moiřiných osobních rekordů, sama závodnice vidí větší šanci u toho maratonského. „Oba časy mě házejí mezi Evropankami dost vysoko. V půlmaratonu jsem letos v tabulkách desátá a v maratonu šestá. Těžko říct, který z časů je kvalitnější, ale v půlmaratonu už bude hodně těžké se zlepšit. I tak věřím, že se můžu pohybovat v časech kolem současného osobáku. V maratonu tam určitě ještě nějaká rezerva je,“ uvádí. Co se týká možnosti zlepšení v půlmaratonu, tak má trenér jasno, kde je potřeba zapracovat. „Chceme se příští rok zaměřit také na rychlost a posunout časy na desítce. To zvyšuje šanci i na posun v půlmaratonu. Jde to jedno s druhým,“ doplňuje.