Rekordmanka: uběhlo to tak rychle...

Spalo se vám po rekordu dobře?
Výborně. Probudila jsem se až někdy o půl desáté, a to přesto, že tady jsou hodně měkké postele, na kterých se zrovna moc dobře neleží.

Jak se zrodí takový výkon?
Musí se všechno sejít. Podmínky, soupeřky, forma... Hodně udělalo i to, že jsem závodila za tým a chtěla jsem vyhrát, abych získala co nejvíc bodů. 

Věděla jste už během závodu, že to bude tak výrazně rychlé?
Vůbec ne. Při závodě se většinou není moc podle čeho orientovat, člověk se soustředí na běh a výsledný čas zjistí až v cíli. Navíc pokud to jde všechno hladce, jak tomu bylo včera, tak se vám zdá, že to všechno trvá strašně krátce.

Od sezony 2005 posouváte národní maximum každým rokem...
A doufám, že to tak bude i nadále, i když jsem si tím včerejším výkonem nastavila hodně vysokou laťku. Ale právě to, že se dokážu lepšit je pro mě velkou motivací.

Tváří v tvář zámořským soupeřkám, neříkáte si někdy, že jste se měla věnovat jiné disciplíny, kde by cesta ke světovým vavřínům byla třeba snazší?
Nestěžuji si. Myslím, že nabitá je každá disciplína a já musím dělat všechno pro to, abych ostatním byla schopná konkurovat.

Už si vás soupeřky povšimly?
V Evropě je myslím o mě povědomí už docela velké, i když teprve poslední dobou.  Třeba taková Anťuchová mě ještě na prvním mítinku nezdravila, teď už se na mě usmívá. Ale ty v zámoří mě buďto doopravdy neznají nebo to alespoň předstírají, což si myslím spíš.

Jaké máte ambice pro vrchol sezony, jímž bude mistrovství světa v korejském Tegu?
Na mistrovství světa se určitě chci dostat do finále, i když to vůbec nebude lehké, protože tam budu všichni dobře připravení. A to i holky z Evropy, které nyní porážím, takže nemohu podcenit ani je. Pak už bude záležet, jak na tom kdo bude v daný den, komu to víc sedne.