Africká idyla

Nejlepší zprávou, s kterou Barbora Špotáková jen pár hodin po návratu z jihoafrického Potchefstroomu předstoupila před novináře, byl její zdravotní stav. „Po čtyřech letech mě nebolely achilovky,“ pochvalovala si při soustředěních nevídaný jev, ke kterému snad pomohl i její vlastní recept. „Každé ráno v sedm hodin jsem si chodila zaběhat, což byla moje vlastní iniciativa a dělalo mi to dobře. V deset hodin na prvním tréninku pak byl klus o něčem jiném ,“ prozradila jeden z možných důvodů, proč ji vleklý problém tentokrát netrápil.

Dva měsíce, které v Africe strávila, navíc probíhaly takřka idylicky. „Trenér nás rozdělil do dvou skupin po třech a vše fungovalo jako hodinky,“ říká Špotáková s tím, že se jim tak mohl trenérský tým Jan Železný – Tomáš Dřímal plně věnovat při všech fázích. Jedna parta, kterou tvořili Veselý, Frydrych a Špotáková, například házela, a druhá, v níž byli Klimešová, Vadlejch a Pitkämäki, běhala nebo byla v posilovně. Ta byla navíc určena výhradně členům Železného skupiny. „Mně by to třeba nevadilo se s někým dělit, ale trenér má rád svůj klid, maximální koncentraci na trénink,“ vysvětluje svěřenkyně.

Z pohledu Špotákové také hladkému průběhu pomohlo rozdělení soustředění na dvě části. „Nejprve jsem absolvovala čtyři týdny tréninku, pak jsem byla týden s Lukášem v Kapském městě na dovolené a potom jsem odletěla nazpět na tři týdny do Potchefstroomu,“ líčí svůj harmonogram. Nakonec přece jen přizná, že toho na ni bylo v závěrečné fázi kempu příliš. „Vyšlo to naštěstí na víkend, kdy jsme měli volno, takže jsem se zavřela a s ostatními promluvila tak jedno slovo. Potom jsem však vylezla zase usměvavá a poslední tři dny to byla fakt pohoda.“

Samotný trénink se prý příliš oproti loňsku nezměnil, ani nějaké výrazně vyšší zatížení se nekonalo. Už i proto, že v Africe strávili oštěpaři dlouhou dobu. „To byl velký přínos, nemuselo se začít zhurta, dalo se vše lépe rozložit,“ říká Špotáková a znovu připomíná: „Byli jsme sehraná parta, udělalo se hodně práce.“ Že je na tom ale oštěpařka lépe, signály má. „Osobáky na čince sice nepadly, ale speciální síla mi šla nahoru. Sice nijak nezměříte, jak silně letí medicinbal, ale podle trenéra byl rozdíl oproti loňsku znát.“

Oštěpařské reportérky

Pohoda čiší z videí, které Bára na popud České televize připravila. „Nejsem žádný expert, ale doufám, že se vám to bude líbit,“ nechala se slyšet předtím, než své výtvory novinářům pustila. V jednom z nich vede interview Jarmila Klimešová s Barborou Špotákovou a také s jedním z místních diváků:

V druhém se zase Bára vžila do role redaktorky a zpovídala svého trenéra. „Člověk zjistí, jak je to těžké,“ uznala na adresu reportérské práce. Ostatně, i o tom, jak se tohoto zhostila, se můžete přesvědčit sami zde:

Ostré tři starty a pak se uvidí

Z rozhovoru je patrná nadsázka, nicméně jen částečná. „O světovém rekordu trenér mluví v podstatě pořád. Je pravda, že už vloni nebyl vůbec daleko, takže by mohl padnout. Musí se ovšem sejít ideální podmínky,“ upozorňuje. I když by se peníze na dům hodily, jasnou prioritou pro Báru není zmíněná Diamantová liga (už nyní počítá, že vynechá New York), ale pochopitelně olympijské hry, jimž podřizuje vše. S manažerem Liborem Varhaníkem se dohodli, „že zatím budou řešit první část sezony“ a poté se další plány teprve upraví.

Jistotou jejího kalendáře tak jsou Diamantová ligy 11. 5. v Dauhá a 31. 5. v Římě, mezitím 25. 5. Zlatá tretra Ostrava. Start do sezony tak nebude zrovna jednoduchý: „ Nemám ráda přepálené začátky, takže to nebudu to brát tak vážně, spíš se rozzávodit. Nicméně ránu do toho budu muset dát,“ usmívá se. Do jízdního řádu první části sezony oštěpařka počítá i s pražským Odložilovým memoriálem 11. 6., další starty se odvinou podle výsledků a zdravotního stavu.  

Do zahájení olympiády v Londýně dnes zbývá přesně sto dní. „To je zajímavé číslo, já to budu mít tak 111,“ odhadovala čas do svého startu (a trefila se přesně, je to 8. srpna), neboť atletika jak známo startuje vždy druhý týden Her. Aktuálně se Barbora cítí skvěle, ale uvědomuje si, že „oštěp je zvláštní disciplína, dobrý pocit ještě neznamená daleko házet.“ Přesto neváhá říct: „Rozhodně to byla nejvydařenější příprava v životě. Každý den klepu na stůl, ať to vydrží.“

Fotografie Barbory z letošního soustředění: