Reprezentace se vydala bít o Superligu

Čtyřicet pět atletů plus doprovod, tak početný ansámbl se sešel dopoledne na pražském letišti Václava Havla, aby vyrazil na cestu do řeckého Heraklionu. Přání šéftrenéra reprezentace před první ligou týmového mistrovství Evropy? „Aby předvedli to, na co mají, a abychom postoupili z prvního místa,“ vzkazuje Tomáš Dvořák, podle nějž v boji o prvenství předpokládá jediného vážného soupeře: Nizozemce. „Mělo by to být ale schůdné. A ti další? Turci nemají tak silné ženy a Belgičané neposílají to nejsilnější – třeba z rodiny Borleéovců jen nejmladšího Dylana,“ odhaduje konkurenty hlavní kouč, podle nějž by se mezi elitu kromě Česka měli vrátit další loni sestoupavší, tedy Nizozemsko a Turecko.

A jak se dívá na šampionát kapitánka týmu Barbora Špotáková? „Tohle je akce, kterou si vždy zapíšu hned do kalendáře. Každý reprezentační start je pro mě odměna. Jet bojovat za tým jsem měla vždycky ráda a na tom postoji se nic nemění. Proto jsem tady a moc se na týmového ducha a fandění těším. I na to, že jako jedna z nejstarších omládnu,“ říká zvesela hvězdná oštěpařka, která i takto přistupuje k osobním ambicím v soutěži. „Jde vyloženě o body, nehraju na výkon. Ani ho nepředpokládám skvělý, závodů už bylo dost a přeci jen začala působit únava,“ přiznává Barbora.

Přesto nakonec přizná, že výkon jí tak úplně jedno není. „Tak šedesát bych chtěla hodit,“ usmívá se. S Krétou má zkušenosti, byť nikoli z Heraklionu, ale z Rethymna, kde dvakrát závodila na zdejším mítinku. Jako první si vybaví nepříjemný vítr. „Může někoho zaskočit. Třeba by to mohla být i moje výhoda, že s tím mám zkušenost,“ myslí si Špotáková, která se nebojí ani omezení na tři pokusy (plus případný dodatečný pro nejlepší). „To mi nevadí, letos už jsem se musela tím třetím i zachraňovat,“ zasměje se.

Dvě fotogalerie z odletu

Ivana Roháčková

Aleš Gräf