Reprezentanti očima šéftrenéra
Martin Mazáč (25. místo) – Je to mladý závodník, který mohl jen překvapit, což se bohužel nestalo. Sice již jednou ukázal, že s těmito borci umí zaběhnout, ale to bylo na mítinku, v úplně jiné atmosféře. Zkušenosti z HMS se mu ale určitě budou hodit.
Pavla Rybová (15. místo) – Pavla si připomněla atmosféru světové soutěže, kde se jí podařilo jednou triumfovat, ale své už ukázala a snaha žel na MS nestačí. Bezesporu je obdivuhodné, jak se dokázala připravit v situaci a podmínkách, které jsou na její straně. Uvidíme, zda to byl „ten“ poslední závod, nebo ji uvidíme skákat ještě v létě.
Lucie Škrobáková (13. místo) – Nebyla vysoko před odjezdem a čekalo se, že zazávodí. Kdyby se čas měřil od zášlapu po první překážce, tak by vše dopadlo jinak. Do léta to chce zapracovat na startu a nemám strach o skvělé časy.
Zuzana Hejnová (13. místo) – Vypila si kalich hořkosti, v čase rozběhu se nepotkala s nejlepším naladěním svého těla. Ale ve štafetě to sobě i nám bohatě vynahradila a ukázala, co v ní je.
Jan Marcell (12. místo) – V nejkvalitnější soutěži historie zůstal 16 cm za osobákem. A to ho ještě rozhodčí připravili o určitě 10 cm, neboť po chybně odmávaném červeném praporku smazali značku a pak ji zapíchli nazdařbůh. Koleno vydrželo a jistě se dá do pořádku do léta na svou disciplínu. Na většině velkých akcích by ale jeho výkon stačil na finále, ukázal, že je závodník.
Jaroslav Bába (11. místo) – Za něj jsem smutný. Nedá se říci, že zklamaný. 223 cm skočil krásně, o 3 cm výše už ne. Aspoň ví, co má s trenérem zlepšit do léta.
Denisa Rosolová (11. místo) – Předvedla skvělý rozběh, který zvládla opravdu mazácky, navíc ve výborném osobním rekordu. V semifinále to bylo – buď anebo, holky, co toho mají naběháno mnohem víc, jí toho moc nedovolily. Jsem zvědav, jakou disciplínu si vybere pro léto.
Iva Straková (9. místo) – Ivča je asi největší smolařka výpravy. Doplatila na to, že časák byl takový a organizátoři makoví. Pokus na 191 krásný, pak se ale musela popasovat s tyčkaři, překážkáři a kdoví s kým ještě. A do třetího pokusu jí začala hrát hymna. Asi měla být drzejší a víc si prosadit svou.
Lenka Masná (7. místo) – Pro ni by bylo výhodnější, kdyby se běžel rozběh. Takto byla postavena před to, že za určitého vývoje bude muset táhnout, přičemž si za zády vezla holky s výrazně lepšími osobáky. V mých očích škoda.
Mužská štafeta 4x400 (7. místo) – Další smolaři. Věřím, že z každé jiné než z první dráhy by postoupili. Dlouho jsme přemýšleli, v jakém rozestavení mají běžet a jsem přesvědčený, že rozhodnutí postavit Jirku Vojtíka na první úsek bylo dobré. Věděli jsme, že ve Vídni kdysi běžel z první dráhy skvělý čas. Takhle má sice úsek za 48 sekund, ale z jiné dráhy by byl minimálně o půl vteřiny rychlejší. Je to těžké.
Michal Balner (6. místo) – Škoda prvního pokusu na 460 cm. Kdyby mu tam laťka zůstala, chytil by se jistě i dál. Medaile visela nízko. Na druhou stranu splnil cíl, s nímž sem jel, kvalifikaci zvládl bravurně. Věřím, že mu vydrží elán, který měl v této halové sezoně.
Roman Šebrle (5. místo) – Poněkolikáté ukázal, jaký je to závodník. Ač to byl zvláštní závod, předčil i silnějšího soupeře, který v sezoně nasbíral o 250 bodů víc. Závodil skvěle, kilometr zvládl mazácky. Přestože všichni víme, že čas je neúprosný, jeho výhled do léta je otevřený. Mladíky na Evropě může potrápit.
Jiřina Ptáčníková (5. místo) – Skvělé umístění a vyrovnaný osobák, není co dodat. Ač nervózní, skákala mazácky. Navíc její skok na 460 cm byl mnohem vyšší, v jejím případě je to o dozrání.
Jakub Holuša (5. místo) – Zaslouží absolutorium, navíc v takové disciplíně! Klobouk dolů. Měl náročný rozběh, skvěle zvládl semifinále, tři takto rychlé závody ve třech dnech, to je těžké. Pokud vše půjde, jak má, může si v létě sáhnout na národní rekord. Správně drzý mladík.
Ženská štafeta 4x400 m (4. místo) – Čtvrté místo je pro někoho možná nedostatečné, vzhledem k tomu, že tu závodilo jen pět štafet. Ale přijely ty nejlepší a čas, co holky předvedly, je jednoduše skvělý. Denisa zaběhla výtečný první úsek, Jitka dělala, co mohla, a poslední úseky Zuzek (obě pod 52) jistě potěšily nejen mě.
Petr Svoboda (5. místo) – Schválně jsem si ho nechal na konec. Peťan vyrostl z „ještěra ve velkého závodníka“. Skvěle se zhostil toho, co na něj bylo naloženo, tedy jisté odpovědnosti. Ačkoli i já jsem věřil, že by mohl mít medaili, ta byla v tomto závodě opravdu vysoko. Takový čas sice Petr už jednou předvedl, ale úplně za jiných okolností. Navíc na 60 m př., kde se každá chybička trestá. Já tu pátou příčku beru skoro jako medaili, byť s hořkou příchutí. Petr i trenér mohou být spokojeni.