Rosolová končí kariéru, čeká potomka
![Rosolová končí kariéru, čeká potomka](/ir/c1000x/storage/Article_Article/6001-8000/3f7e0487-6aa1-4668-a1a0-52b4a1920f00_image_pb110112.jpg)
Rosolová oznámila ukončení aktivní atletické kariéry na své oficiální facebookové fanpage. Zároveň sdělila novinu, že se svým snoubencem Adamem Sebastianem Helceletem očekávají potomka. "Rozhodla jsem se s vámi podělit o tu nejkrásnější zprávu, jakou si většina žen přeje. V květnu se rozrosteme o jednoho malého Helcátka/Helcátku. Zároveň oficiálně ukončuji svou rozmanitou atletickou kariéru, čeká mě mnohem krásnější a taky naročnější kariéra, a to kariéra maminky. Díky atletice jsem zažila tolik nádherných okamžiků, na které nikdy nezapomenu! Ovšem je čas se posunout dál. Už teď se těším a užívám si každou chviličku," vzkázala svým příznivcům.
Rodačka z Karviné začínala s atletickou v Orlové pod vedením trenéra Jana Bardase. Po přechodu na gymnázium Dany a Emila Zátopkových se začala připravovat v Ostravě s koučem Alešem Dudou a velmi záhy začala ještě pod dívčím jménem Ščerbová sbírat první mezinárodní úspěchy, a to v dálkařském sektoru.
Na mistrovství světa do 17 let v kanadském Sherbrooke vystoupala na stříbrný stupínek. O rok později na mistrovství světa juniorů v italském Grossetu brala dokonce nejcennější kov a v témže roce odjela v pouhých sedmnácti letech na své první olympijské hry do Atén, kde hlavně sbírala zkušenosti. V roce 2005 se pak v litevském Kaunasu stala dálkařskou juniorskou mistryní Evropy.
První velkou seniorskou medaili si připsala na halovém evropském šampionátu v Birminghamu, když ve finále dolétla na 664 centimetrů, což znamenalo nejen národní rekord, ale také zisk bronzové medaile. V letních měsících se pak mohla radovat ze stříbra na ME do 22 let v maďarském Debrecenu.
Pro start na olympijských hrách v Pekingu 2008 zvolila start nejen v dálce, ale také v sedmiboji, se kterým stále více a také úspěšně koketovala. Však také byla držitelkou národního rekordu v halovém pětiboji, o který ji připravila až Eliška Klučinová. Na své druhé vystoupení pod pěti kruhy však nebude vzpomínat v dobrém, jelikož ji trápilo zranění kolenní šlachy a výrazněji se neprosadila.
Zdravotní problémy se přenesly i do sezóny 2009 a navíc stále více ji omezovali ve skoku dalekém. Rozhodla se tedy pro přechod k úplně jiné disciplíně a tou byla hladká čtvrtka. Na halovém světovém šampionátu v katarském Dauhá byla členkou štafety, která po diskvalifikaci Jamajčanek, získala bronzovou medaili. Od jara téhož roku se začala připravovat v Praze pod vedením trenérky Martiny Blažkové. Hned o několik měsíců později ukázala, že si zvolila správnou disciplínu, když zvítězila na Zlaté tretře výkonem 50.85.
Velký úspěch pak přišel na halovém mistrovství Evropy v Paříži 2011, kdy si doběhla v novém halovém osobním rekordu 51.73 pro titul čtvrtkařské mistryně Evropy. V létě si pak opět na Zlaté tretře vylepšila na stejné distanci osobák na 50.84. V průběhu jarních měsíců olympijské sezóny 2012 si řekla, že vyzkouší čtvrtku překážek a v červenci už se radovala ze stříbrné medaile na evropském šampionátu v Helsinkách, kde si posunula hodnotu osobního maxima na 54.24, s čímž figuruje v našich historických tabulkách na druhém místě. Výrazně také pomohla české štafetě k bronzovému cennému kovu. Na olympijských hrách v Londýně si pak doběhla pro sedmou příčku, což je její maximum pod pěti kruhy.
Jako členka české čtvrtkařské štafety vystoupala na bronzový stupínek i na halovém mistrovství Evropy v Göteborgu 2013. V nadcházejících sezónách ji pak často trápily zdravotní problémy a vybrala si i bohatou porci smůly. Na halovém světovém šampionátu v Sopotech ji postihl nešťastný pád, což mělo za příčinu naprasklou kolenní čéšku, což ji zkomplikovalo i přípravu na letní sezónu. Přesto na ME v Curychu bojovala až do posledních metrů o medaili. Nakonec skončila těsně pod stupni vítězů. Aby toho nebylo málo, začala se ozývat bolavá pata. Ukázala však srdce bojovnice a na domácím halovém evropském šampionátu v pražské O2 aréně se probila do finále. V roce 2016 ji o mistrovství Evropy v Amsterdamu připravilo svalové zranění. O několik týdnů později odcestovala již na své čtvrté olympijské hry do Ria, kde její cesta skončila v semifinále.
Příliš štěstí neměla ani v průběhu své poslední sezóny 2017. Na březnové HME v Bělehradě odjížděla v nadějné formě, ale stejně jako před třemi lety, i tentokrát přišlo podražení od jedné ze soupeřek a Denisa opouštěla závodní plochu na nosítkách. Následovala operace bolavé paty a posunutí přípravy na letní sezónu. Směrem ke světovému šampionátu v Londýně se však její forma stupňovala. Bohužel necelé dva týdny před touto vrcholnou akcí přišly na Velké ceně v Táboře další svalové potíže a až do poslední chvíle nebylo jasné, zda vůbec do britské metropole odcestuje. Se světovou špičkou nakonec své síly změřila a v rozběhu si dokonce dokázala posunout hodnotu sezónního maxima. Stejně jako v Riu, ji vystavilo stop semifinále. Jednalo se poslední velkou mezinárodní akci v její bohaté a úspěšné kariéře.