Rosolová: Zranění mám vybrané až do Ria. Snad

Začátek letošních patálií Denisy Rosolové už známe, tak jen stručná rekapitulace: Vše odstartovala začátkem března nezaviněná kolize, která ukončila naděje na HMS v Sopotech. Pár dní nato se však zjistilo, že pád přinesl nejen odřeniny, ale i naprasklou čéšku levého kolene. Koncem března 27letá rodačka z Karviné hlásila pozvolný návrat do tréninkového procesu. „Jenže tím to vlastně všechno teprve začalo,“ říká o dva měsíce později Denisa.

„Po nějakých dvou týdnech tréninku jsem se ráno probudila a zdálo se mi, že jsem si přeležela kolena. Odpoledne už jsem měla to pravé snad dvakrát větší,“ popisuje Rosolová pokračování trablů, které definitivně ukončilo úvahy o tom, zda vůbec odcestovat na plánované soustředění do Afriky. Do kolenou se totiž dostal zánět. „Jak, to nevědí ani doktoři. Možná jak bylo tělo oslabené, tak prostě napadl to nejslabší místo,“ přibližuje jednu z variant. Ale také to s původním zraněním čéšky vůbec nemuselo souviset.

Ať tak či onak, Denisu čekala další dvoutýdenní pauza. Až někdy v půlce dubna se mohla vrátit k tréninku a z obvyklého delšího soustředění v teple byl pouhý týden v chorvatské Makarské, kde jinak skupina Rychlých holek trávila dvojnásobek času. „Sotva jsem stačila, ale díky aspoň za ten týden. Začátkem května už jsem v Nymburce běhala i s klukama,“ tvrdí s úsměvem. Každopádně musela vypustit první předpokládaný start v „diamantovém“ Dauhá 9.5. „Zkusila jsem si v tréninku pět překážek a věděla, že to nejde.“

Neodřekla až start v Manchesteru o týden později. „Měla jsem to domluvené snad hned po Sopotech. Jsou tam perfektní diváci, přátelská atmosféra. A běžela se „jen“ dvoustovka překážek,“ vypočítává Rosolová důvody, proč za kanál La Manche nakonec odcestovala. Navíc přálo i počasí, na rozdíl od střední Evropy tu bylo dvacet stupňů a sluníčko. „Jen tu dráhu – prý kvůli rychlosti – kropí, takže jsem startovala z louže,“ komentuje s nekončícím úsměvem.

Netradiční trať, 200 m překážek, měla výhodu jednak v délce, ale také v menší možnosti srovnání. I když, jak už víme nejpozději od halové Evropy v Paříži 2011, je Denisa rozhodně soutěživý typ … „No chtěla jsem běžet rychleji než loni Perri Shakes-Draytonová, což se mi kvůli chybě na poslední překážce nepovedlo, ztratila jsem tam klidně dvě desetiny,“ říká k výkonu 25.86 (vítr +1.0 m/s), za nějž byla v Manchesteru třetí – viz video pod článkem. „Ale lepší to pokazit tady, než na mistrovství Evropy,“ dodává jedním dechem.

Šampionát v Curychu je za necelé tři měsíce, a tak Denisa přes vzniklou situaci neztrácí optimismus. „Bude dost času dotrénovat, protože po mistrovství Evropy družstev (21.-22.6.) mám závodní volno,“ říká s odkazem na „jízdní řád“ Diamantové ligy, kde je po Oslu 11. června ženská čtvrtka překážek až 18. července v Monaku.

A i proto by Rosolová ráda naskočila do prestižního seriálu hned při nejbližší příležitosti v Eugene příští týden (31.5.). A první test na hlavní trati absolvuje už tuto sobotu v rámci klubového EP za mateřský USK. „Nejedu si to jen vyzkoušet. Ráda bych zaběhla slušný čas, abych pak dostala v Eugene lepší dráhu než loňskou první. A také se nespokojím pouze s limitem pro „Evropu“ (57.65), byť konkrétní čas v hlavě nemám – po loňské zkušenosti, kdy jsem chtěla 55 a bylo z toho 56.5. A ještě jednu motivaci mám: skupinový souboj s Luckou Slaničkovou, která poběží za Dubnici.“

Pozitivní myšlení tedy Rosolovou rozhodně neopouští, byť takováto pauza v přípravě ji postihla naposledy jako dálkařku na podzim roku 2006. „Tam ten výpadek ale nejspíš nebyl tak znát. Nicméně člověk musí vždycky věřit, jinak by to mohl rovnou zabalit. Někdo říká, že jsem si třeba odpočala a bude to naopak lepší. Doufám ale, že zranění mám vybrané až do olympiády v Riu,“ směje se.