Rozhovor se Zuzanou Hejnovou

Jaké jsou vaše bezprostřední pocity? Jak jste se cítila před startem?
Je to skvělé. Byla jsem hodně nervózní před startem. Jsem trochu nachlazená, tak mi nebylo nejlépe. Od rána, kdy jsem se probudila, jsem měla knedlík v krku, ale když jsem viděla v callroomu, jak tam ty holky sklesle sedí, tak jsem si říkala, že to není možný, že musím vyhrát. Ony se vubec nehýbaly. Jen tam dvacet minut seděly. 

Na stadionu jste šla asi dvacet metrů před ostatníma. Proč?
Mně přišlo, že šly jak na popravu. Já jsem byla také nervózní, ale asi ne tolik jako ostatní. 

Byl to ideální běh?
Myslím, že ano. To je asi maximum, na které letos mám. Na začátku sezóny jsem v takový čas ani nedoufala. Když se mi pak postupně zvedala forma, tak jsem v to věřila. Bylo těžké běžet takový výkon. Přeci jen to byl už třetí běh, takže to bylo dnes na maximum. Ke konci už jsem nemohla. 

Nakopla vás Američanka Tateová, která běžela před vámi?
Měla jsem ji pod kontrolou. Musím začínat pomaleji, abych měla síly na konci. Na náběhu se nerozhoduje, běží se až od druhé překážky. Snažila jsem se mít klapky na očích a běžet podle svého.

Vnímala jste něco těsně před startem?
Slyšela jsem pár lidí zařvat, hlavně Dvořku, ten si vždy vybere moment, kdy je to slyšet, tak to je fajn. Viděla jsem i několik českých fanoušků na tribuně. Bylo hezké vidět českou vlajku.

Kdy jste si byla jistá svým vítězstvím?
Až těsně před koncem. Docházely mi síly, tak jsem se bála, aby se tam ještě někdo nepřihnal. Zkontrolovala jsem si to až těsně před cílem na tabuli. Ale po osmé překážce jsem věděla, že už to nepustím.

Jaké jsou vaše pocity oproti Moskvě?
Tady je to takové, že ta cesta k titulu byla hrozně těžká. Vážím si toho víc než v Moskvě. Obhájit je vždycky těžší. Ten minulý rok byl hrozný a ze začátku sezóny to také nešlo moc dobře. O to víc si toho vážím. 

Jak těžký byl minulý rok?
Byl velice obtížný. Musela jsem zůstat pozitivní, ale lidé co za mnou stáli, mě motivovali.

Viděla jste se už s trenérem Daliborem Kupkou?
Jojo, potkali jsme se, řekl mi, že je to skvělé a že jsem na konci trošku tuhla

Věřila jste loni na jaře, že byste mohla obhájit svůj titul?
Rozhodně ne, ta noha mě hrozně bolela. Nemohla jsem pomalu chodit. Na podzim jsem trénovala dobře, ale šlo to hrozně pomalu. Ten rok byl hrozně znát. Vracela jsem se pomalu do tréninkové formy a pak do té závodní, a to bylo ještě těžší. Ze začátku sezóny to také nebylo ideální. Nakonec jsme to načasovali dobře. 

Co vám řekl trenér před startem?
Ať to nepouštím a běžím až do konce. Rozhodně jsem neměla v plánu to pouštět.