Rozpačité Hry Commonwealthu jsou minulostí

Atletické soutěže se dnes uzavřely očekávaným triumfem keňských barev v obou maratonských závodech, poslední medaile byly rozdány i ve zbylých sportech, a tak je možné za letošním, historicky už devatenáctým, vydáním Her Commonwealthu napsat tečku.

Z hlediska atletiky byla nejúspěšnější výpravou již zmiňovaná Keňa s medailovou sbírkou 11-10-8, kterou však relativně těsně následovali Australané (11-6-3). Velký rozdíl nebyl ani mezi třetí Anglií (skutečně ne Velkou Británií, neboť na Hrách Commonwealthu startovaly i třeba skotské a waleské výběry) a čtvrtou Kanadou. Národní týmy obou zemí získaly po sedmi zlatých, lišil se až počet cenných kovů nižší hodnoty. Celkem dosáhlo na alespoň jednu „placku“ 24 reprezentací včetně domácí Indie, která se může pochlubit i dvěma tituly: z ženské štafety na 4x400 m a z disku, v němž tamní vrhačky obsadily kompletní stupně vítězů. 

Absolutní hodnotou výkonů soutěže neomračovaly. Není divu. Jednak je termín Her pro závodníky navyklé startovat třeba na evropském okruhu mítinků už relativně pozdní, jednak velká řada opravdu špičkových borců do Indie z různých důvodů nepřicestovala. A když ano, nezářila. Třeba takový australský tyčkař Steven Hooker sice svoji disciplínu vyhrál, ale předvedl „jen“ 560 cm. Lze tak vyzdvihnout snad jen relativně vysoký počet rekordů šampionátu, které se však koncentrovaly převážně do první poloviny soutěží, a běžecké doubly Uganďana Mosese Kipsira (5000 a 10000 m) a Keňanky Nancy Langatové (800 a 1500 m).  

Co však scházelo na té výkonnostní stránce věci, mohla vynahradit atmosféra závodů, která byla alespoň podle internetového deníčku Stevena Hookera jedním slovem fantastická. „Všichni, kdo sem přijeli, zažili něco výjimečného. Hry jsou přezdívány jako Přátelské a podle toho to tak vypadá. Byla tu velmi solidární atmosféra, zábava, nešlo o takovou komerci jako při olympiádě či mistrovství světa. Nálada byla výborná jak v týmu, tak mezi zástupci jednotlivých zemí. Pro mě to byly druhé Hry v kariéře a opravdu jsem si je užil,“ vyznal se olympijský vítěz na stránkách IAAF.

Možná je však veškeré bilancování vyznění her trochu předčasné. Jednak sportovci ještě nejsou v pořádku ve svých domovech, což je vzhledem k ne úplně bezproblémové bezpečnostní situaci v dané lokalitě klíčové, jednak ještě neskončilo vyhodnocování dopingových vzorků, které mohou ještě s lecčíms zamíchat.

Podobně jako se tak stalo v případě hladké stovky žen, což byl vůbec věru kuriózní závod. Nejprve se z vítězství zbytečně radovala australská překážkářka Sally Pearsonová, jež byla až několik hodin po doběhu po protestech soupeřek diskvalifikována pro předčasné vyběhnutí z bloků. Zlato tedy připadlo druhé v cíli, Nigerijce Damole Osayomiové, která si však šla pro medaili už s vědomím, že měla pozitivní test na zakázaný stimulant methylhexanamin. A protože výsledek potvrdila i pozdější analýza vzorku B, skončí titul snad již definitivně v rukách Natashy Mayersové z ostrovního státu Svatý Vincenc a Grenadina.

Do dnešního dne vypluly na povrch ještě další dva dopingové případy. Jeden zamířil opět do nigerijských řad tentokrát na bedra překážkáře Samuela Okona, který byl šestý v závodě na 110 m př. Pokud se podezření ze stejného přečinu jako u jeho reprezentační kolegyně potvrdí, bude i on z výsledkové listiny vyřazen. Do třetice padl stín na domácí závodnici. Indická chodkyně Rání Jádavová, šestá žena ze sobotního závodu na 20 km, byla pozitivně testována na steroid nandrolon.  

Výsledky