Rychlý holky jsou v laufu. Co na to trenérka?

Jak hodnotíte včerejší výkony svých svěřenkyň?
Na to, v jakých podmínkách se závodilo, to bylo  super. Zuzana závody rozbíhá zkušeně, možná zbytečně přidala krok před desátou překážkou. Řekla bych, že se nechala uchlácholit svým náskokem před ostatními a trochu ztratila koncentraci. Stálo jí to nějaké setinky, jinak by asi dosáhla času někde na úrovni svého prvního startu (54.26), ne-li lépe. Když chytne lepší podmínky, mohli bychom se dočkat národního rekordu (54.13). Třeba už v pondělí na Memoriálu Josefa Odložila, kde se určitě bude chtít předvést. Určitě má na čas okolo 53.50. Co se Denisy týče, ta si závod protrpěla asi více než ten letos premiérový na Zlaté tretře, také ji trochu bolelo tříslo. Ale opticky jsem z ní měla dobrý pocit.

Co říkáte tomu, že obě výrazně porazily své ruské přemožitelky z evropského šampionátu? Třeba Anťuchová běhá po vítězství v Barceloně o třídu horší časy...
Nechci spekulovat o nějakých podpůrných prostředcích, i když je pravda, že ten výkyv je nestandardně velký. U Rusek to ale je pravidlo. Musí se připravit většinou na dva vrcholy, protože nejprve musí projít domácí kvalifikací, která je u nich extrémně těžká. Takže bych je rozhodně nepodceňovala, jsou známé tím, že dokážou vyladit na den D. V současnosti bych se ale, co se týče překážek, více bála Britky Shakes-Draytonové, která už letos běžela hladkou čtvrtku za 51.40 a i v Oslo Zuzku v závěru dost dotahovala. Hodně se ukáže už příští víkend na ME družstev, kde sice budou chybět Američanky a Jamajčanky, ale to nejlepší z Evropy tam bude.

Jak jsou na tom další děvčata z vaší tréninkové skupiny Rychlý holky? Začněme třeba Eliškou Klučinovou...
Eliška je aktuálně po operaci halluxu (tzv. vbočený palec) na noze, který jí dělal velké potíže a vytvářel chronický zánět. Momentálně jí moc veselo není, protože se zákrokem, při němž vám odseknou kus kosti, je spojena velká pooperační bolestivost. Ještě dva týdny se na nohu nebude moci ani postavit, letní sezona je pro ni odepsaná. Svým způsobem je tak o Elišku potřeba pečovat více než o ostatní holky, které jsou v laufu a tomu odpovídá i jejich psychické rozpoložení.
Jana Korešová se zvedá, v úterý skočila 642 cm, ale pořád jí k limitu na mistrovství světa chybí 23 cm, což je v dálce dost. Oproti loňské sezoně je na tom určitě lépe, i když pořád ne tak dobře jako před dvěma lety, kdy brala stříbro ve víceboji na univerziádě. Ten letos půjde už jenom jeden, a to na Evropském poháru.
Zuzana Bergrová myslím limit dá, ale pro ni by spíše než mistrovství světa mohla být přínosnější právě univerziáda, kde má šanci na medaili. To by se samozřejmě líbilo i USK, za který závodí. Do Tegu by se pak mohla přesunout na štafetu 4x400 m. Obdobné platí i pro Jitku Bartoničkovou, pro níž je limit na individuální čtvrtce (52.00) hodně tvrdý, ale ve štafetě své místo určitě má.

Štafeta se ale musí nejprve nominovat. Kde chcete na limit zaútočit?
Poté, co byla zrušena naše účast na PMEZ, je vlastně už jen jediná možnost, a to na ME družstev. Samozřejmě existence jediné rány není ideální, ale vloni jsme potřebný čas zaběhly, i když jsme nebyly v nejsilnější sestavě. Škoda jen, že nám pak úplně nevyšla Barcelona a my se nekvalifikovaly na HME. Podle časů, co se tam běhaly, bychom měly na medaili.