Šafránková: Olympiáda by byl bonus, stejně jako MS
Kateřino, jak hodnotíte letošní sezónu?
Byla parádní. Zlepšila jsem si osobák téměř o pět metrů, získala další stříbro. Nemělo to chybu, jen ten konec, kdy mě Lenka Ledvinová přehodila, to trochu zkazil. Ale abych byla na olympiádě, to bych zase chtěla moc.
Po zisku stříbra na MSJ - foto: graf.cz
Dívala jste se na kladivo v televizi?
Nakonec jsem na to vstávala! Když už bylo jasné, že tam nepojedu, říkala jsem si, že se na to ani nebudu dívat. Ale pak mi to nedalo.
Znáte svoji soupeřku Lenku Ledvinovou jinak než ze závodů?
Bohužel ne. Je mezi námi docela věkový rozdíl, takže na reprezentační soustředění ani mládežnické soutěže jsme spolu nejezdily. Do loňského roku jsem se s ní potkávala vlastně jen na mistrovství republiky, letos jsme se poprvé častěji střetly na extralize. Mívala jsem velký respekt, jsem prostě při závodě vždycky hrozně nervózní, i když to na mě třeba není vidět. Teď už to ze mě snad spadlo.
Také jste ji několikrát porazila, včetně mistrovství republiky…
Ano, myslím, že celkem čtyřikrát. Ale prohrála jsem s ní jen dvakrát, to vím určitě.
Přesto vás nemrzí, že do Pekingu jela ona a ne vy?
Ne, teď už ne. A taky jí to přeju.
Výkonnost v úvodu sezony jí vynesla účast na EP - foto: graf.cz
V Bydhošti jste získala stříbro a těšila jste se, jak to oslavíte. Vydařilo se to?
Nejdřív byla formálnější oslava, s trenéry a tak. Potom ale také s atlety, to už bylo takové uvolněnější.
Přišli třeba i kamarádi mimo atletiku?
Abych pravdu řekla, já mám většinu právě mezi atlety. Ono taky toho času kolem moc není. Dojíždím ze Zásmuk (16 km od Kolína). I když teď už můžu jezdit autem a ne autobusem jako dřív.
Jak bude vypadat příprava na další sezónu?
Jedeme jako vždy nejdřív na „dovolenou“. Popravdě, ona to bude dovolená hlavně pro trenéry, kteří si berou s sebou manželky. Pro nás to bude spíš takový aktivní odpočinek, budeme hrát volejbal, tenis a podobně.
Kam se s kolegy z Kolína chystáte?
Původně jsme měli jet do Turecka, ale to nám na poslední chvíli zrušili. Takže nás dvacet bude od středy do další středy na Džerbě (populární tuniský ostrov).
Nějaká horská příprava vás nečeká?
Ne, ne zůstávám tady. V době, kdy jsme v teple, jsou ostatní, hlavně běžci v Rychnově.
Jaké si kladete cíle pro příští rok?
Chtěla bych uspět hlavně na dvaadvacítkách (ME v Litvě). Tam mám určitě větší šanci skončit vysoko. Koukala jsem na soupeřky, čtyři mají hozeno za 70 metrů. Ale loni v Hengelu jsem také byla pátá, šestá v tabulkách a bylo z toho stříbro. Takže může to vyjít, ale budu se muset hodně snažit.
A mistrovství světa?
Účast na něm už by byl takový bonus, jako letos olympiáda.
Úspěšně jste odmaturovala, jak se vám dařilo při přijímačkách na VŠ?
Dostala jsem se na peďák do Budějovic a Hradce. Vyhrál Hradec, přeci jen je blíž.
Praha vás nelákala?
Bohužel neměli obor Učitelství pro mateřské školy, který jsem chtěla, kombinovaně. Denní studium by nešlo skloubit s tréninkem.
Proč zrovna tenhle obor?
Absolvovala jsem už střední pedagogickou a chtěla jsem pokračovat v oboru. Z těch praxí, které jsme si mohli vyzkoušet, byla školka nejlepší. Jen mě vzhledem k mé výšce bolí záda.
Jak zatím zvládáte studium?
Popravdě jsem tam zatím byla dvakrát, jednou už jsem se musela omluvit, takže na hodnocení je brzy. Co mi ale nesedí, je, že všichni studenti jsou o dost starší. Vlastně druhé nejmladší je 25, 26, to ještě jde, ale ostatní už řeší spíš vlastní děti.
Ale zase máte víc prostoru pro intenzivnější přípravu, ne?
To ano. Pondělí středa pátek, pokud nemám školu, už začínám dvoufázově.
Moc nadšeně to neříkáte. Ale spolupráce pod vedením trenérů Tučka a Pluhaře klape, ne?
To ano. Za panem Pluhařem jezdím do Staré Boleslavi a intenzivně tři hodiny pracujeme na technice. Fyzicky mě připravuje tady v Kolíně Jiří Tuček. Vyhovuje mi to.
