Sasínek Mäki a Sekerák byli hosty konference Mosty

Snažím se synovi předávat hodnoty, které mi dali moji rodiče

Úvodní téma konference mělo název prychoprostor ženy, a právě hostem tohoto panelu byla kromě wimbledonské vítězky ve čtyřhře Barbory Strýcové také česká rekordmanka na patnáctistovce a finalistka olympiády v Tokiu Kristiina Sasínek Mäki. Ta například prozradila, jaký mělo mateřství vliv na její výkon při zmiňovaných hrách v Japonsku. „Na olympiádu v Riu jsem se těsně nedostala a měla jsem velkou motivaci se kvalifikovat na hry to Tokia, ale následně přišel covid, olympiáda se o rok posunula a já navíc otěhotněla. Motivace mi ovšem s mateřstvím vůbec neopadla, ale naopak byla ještě větší. Navíc najednou už nebyl středobodem jenom sport, což mi také v mentálním nastavení hodně pomohlo, a věřím, že to mělo velký vliv nato, jak jsem pak v Tokiu závodila,“ sdělila.

Zároveň ovšem dodala, že pro ni rozhodně nebylo jednoduché od miminka odcházet. „Bylo to hodně těžké. Už poprvé, když jsem se šla jen projít, tak jsem se cítila provinile. Postupem času se nám do ovšem podařilo celkem vychytat v tom smyslu, že Kaapo v době tréninku spal a mohla jsem si ho vzít s sebou. Pak ten pocit provinění opadl. Také když jsem musela poprvé odjet na nějaký závod na víc dnů, tak to nebylo snadné, ale oba jsme si na ten režim zvykli.“

Další z dotazů mířil například na to, jakým způsobem se vrcholové sportovkyně jako matky snaží předávat své hodnoty vlastním dětem. „Naši rodiče byli přísní, hlavně taťka a musím mu za to zpětně poděkovat. V nějakých sedmnácti letech jsem měla takové období, kdy mě zajímaly jiné věci než běhání, a právě tehdy zasáhl on, protože cítil, že by pro mě atletika mohla mít v budoucnu smysl. Snažím se tedy na svého syna být také spíš přísná, aby měl nějaké mantinely a zároveň jsem zastáncem toho, že by si měl spoustu stresových a nepříjemných situací prožít, protože ho to posílí do budoucna,“ prozradila Kristiina.

Dámy také odpovídaly nato, jak těžký byl návrat po mateřské pauze a zároveň jak obtížné bylo se vyrovnat s velkým tlakem, který na ně byl v této souvislosti kladen. „Obecně je asi lepší si ten tlak zas tak nepřipouštět, ale samozřejmě ne vždy to jde. Na druhou stranu tlak je dobrý, protože vás drží v určitém napětí. Jen vás nesmí ovládnout. Například před olympiádou v Tokiu jsem věděla, že se potřebuji hodně rychle dostat do formy a nevím, zda by se mi to tak rychle podařilo, kdyby měla k návratu více času a nebyl tam ten ultimátní stres. Věřím, že tehdy jsem se s tím poprala dobře,“ uzavřela toto téma.

Důvěra a upřímnost jsou zásadní, už žen je třeba být opatrnější

Oštěpařský kouč David Sekerák byl hostem panelu s názvem Krátký okamžik věčnosti, který byl zaměřen na to, jak se léta připravovat na krátký okamžik, který rozhodne o všem. David je trenérem oštěpařské olympijské vítězky Haruky Kitaguchi a také další olympioničky Petry Sičakové a hovořil hlavně k tématu, jak by si měl mužský trenér získat důvěru ženských sportovkyň. „Důvěra mezi trenérem a svěřencem je zásadní a u děvčat to platí dvojnásob. Co se týká mých svěřenkyň, vždy si před začátkem přípravného období sedneme na pivo a vytyčíme si cíle na další rok nebo dva. Je pro mě velmi důležitá zpětná vazba z jejich strany, a to u dlouhodobých plánů i při každodenní tréninkové rutině.“

Prozradil také, že je pro něj zásadní, aby hned od začátku panovala ve vztahu trenér-svěřenec upřímnost. „Důležité je hned zpočátku nastavit hranice, tak aby nepřicházela nějaká nepříjemná překvapení. S každým novým svěřencem si sednu a upřímně mu sdělím svůj názor, jaký v něm vidím potenciál. Samozřejmě u děvčat musí být člověk opatrnější a citlivější. Na druhou stranu si myslím, že děvčata jsou cílevědomější a jdou více za hranici bolesti než kluci. Alespoň taková je moje dosavadní zkušenost. V průběhu své trenérské činnosti jsem si musel všechno vydřít a pracovitostí jsem to dotáhl až na vrchol a totéž se snažím vštěpovat svým svěřencům,“ poodhalil svou trenérskou filosofii.