Saudkovým kalendářem slaví Dukla 65 let
Známého fotografa Jana Saudka oslovilo Armádní sportovní centrum před čtyřmi lety a ten rok co rok kývá na nabídku se slovy „tentokrát naposledy“ a „ty peníze se hodí“ (Saudek na foto s ředitelem ASC Jaroslavem Priščákem). Letos tyto mantry neopakoval, možná proto, že se z jeho focení stala již určitá tradice a Saudek byl při slavnostním křtu jmenován Rytířem armádního sportu. Popáté se před jeho objektiv postavili slavní „Dukláci“, jen byl tentokrát kladen větší důraz na hrdiny, kteří už svou kariéru ukončili. Armádní vrcholový sport totiž oslaví v příštím roce půlkulaté výročí, založen byl 1. října 1948.
Podtitul kalendáře pro rok 2013 zní „Legendy, osobnosti a hvězdy sportovního centra Dukla“ a Saudkovi jich pózoval vskutku celý zástup, čtyřiačtyřicet. Atleti mezi nimi nechybí, z těch bývalých Dana Zátopková, Tomáš Dvořák, Robert Změlík, Jan Železný, ze současných pak Barbora Špotáková, Roman Šebrle, Vítězslav Veselý. Z jiných sportů před Saudka předstoupili takové osobnosti jako fotbalista Josef Masopust, cyklista Jiří Daler, střelec Jan Kůrka, hokejista Jiří Holík, lyžařka Kateřina Neumannová, z letošních olympijských šampionů se nechali fotit moderní pětibojař David Svoboda i biker Jaroslav Kulhavý.
Raut, neboli setkání vybrané společnosti
Jak viděl celou akci mistr Saudek? „Byl to fantastický raut! Ale počkat! Počkat! Všichni si myslí, že raut je nějaká žranice – to zase prrr… Omyl. Ve slovníku je psáno: „Setkání vybrané společnosti.“ No – to bych prosil! Taky že jo!“ prohlašuje svým osobitým stylem na zadní straně kalendáře. Focení dal stručnější označení Nebe Slávy, což vysvětlil takto: „Teď aby to znělo trochu vznešeně: přirovnávám ten společný portrét k nebi plnému hvězd, k oslnivé obloze. Viděl jsem tam hvězdy teprve vycházející, ale i už trvale zářící na tom mém nebi – a pár jich bylo té největší velikosti – to byli ti, které u nás každý zná. Na tohle nebe Slávy se já nikdy nedostanu, ale směl jsem se tam dívat – a to stačí.“
Myšlenkou bylo zvěčnit aktéry ve formálním, „nesportovním“ oblečení s jejich fotkou z doby závodění. „Chtěl jsem portrétování pojmout jako velkou společenskou událost: dámy ve večerních toaletách, důstojní gentlemani ve střízlivých tmavých kabátcích – žádné svaly, dresy, pot a nezměrné úsilí potřebné k dosažení vrcholu by neměly být patrné – nu, některým se můj vzkaz, má koncepce, nějak nedoručila, a tak přijeli v kostkovaných košilích jako kovbojové na rodeo, ale pořád to byli oni: výkvět naší reprezentace,“ popisuje vznik snímků „dělník fotografie“ Saudek, který se pravidelně vyznává obdivu ke sportovcům.
Dva, co hází, a pět tisíc kusů
A ti mu to vracejí chválou na rychlost, se kterou pracuje, která ovšem nejde na úkor kvality. „Bylo to hrozně rychlé a pohodové, jako vždy. Výsledek jsem ještě neviděla, ale všichni si to zatím pochvalovali,“ nechala se slyšet Barbora Špotáková. „Už jsme věděli, do čeho jdeme, ale měli jsme si tentokrát vzít šaty, což se mi moc nechtělo, tak jsem popadla sukni,“ popisovala nejlepší sportovkyně Dukly. „Potkala jsem se přitom poprvé s Filipem Jíchou, což bylo příjemné. Dali nás dohromady asi proto, že oba házíme,“ dodala s úsměvem Špotáková.
Výsledek Saudkovy spolupráce se sportovci se zhmotnil na celkem 5000 „neprodejných“ exemplářích. Každý kus kalendáře má třináct listů s fotografiemi po obou stranách. Snímků je pak odhromady 52, všechny vznikly jako obvykle před mistrovou „plesnivou zdí“.
Výběr fotografií ze Saudkova kalendáře Dukly 2013
