Šebrle chce po jedné z nejhorších sezon vyhrát HME a MS

Muž, který ve víceboji dosáhl všeho, čeho dosáhnout lze, má za sebou sezonu plnou zklamání. Svalové zranění ho odstavilo z bojů o medaile na halovém mistrovství světa ve španělské Valencii, obdobné obtíže zkomplikovaly jeho přípravu i na hlavní vrchol sezony, kterým byly olympijské hry. Výpadky se projevily a v Pekingu Roman závodil nejen s malou formou, ale už i s respiračními problémy, které na něho dolehly krátce před odletem. Ze všech deseti disciplín mu pak dle představ vyšla snad jen výška. I tak však Šebrle bojoval a dokončilo na šestém místě. O dvě příčky výše skončil v domácí anketě Atlet roku, která byla vyhlášena v sobotu. Oproti zvyklostem z minulých let byl hladce oholen a kromě jiného odpovídal na dotazy ohledně uplynulého roku i plánů na následující období.   

Chcete na tuto sezonu rychle zapomenout nebo se z ní poučit?
Asi obojí. Nemůžu chtít jenom dobré sezony. Když se kouknete na kariéru jakéhokoliv sportovce, tak těch špatných sezon má spousta lidí víc než já a jsem rád, že to přišlo až poté, kdy už mám všechno vyhrané. Nicméně, příští rok bych samozřejmě chtěl, aby byla jedna z mých nejlepších sezon.
Co chcete dělat jinak?
Samozřejmě už nebudu mít tolik práce ve svém Sportcentru, kvůli čemuž jsem nedostatečně regeneroval a to v mých letech je už asi potřeba. Pomohl mi v tom Robert Změlík, který mě toho břemena částečně zbavil. Ale nevím, jestli bych teď něco udělal jinak. Se Sportcentrem se mi naskytla příležitost, která se objeví jednou za čas nebo už se třeba neobjeví vůbec.  A mně přeci jen bude 34 let a musím myslet i na to, co budu dělat po atletice.
Nejen v Pekingu, ale už předtím a ještě dlouho poté vás trápily respirační problémy. Už se ví, co vám přesně je?
Jmenuje se to pozátěžový bronchospazmus, který mi zjistili při vyšetření v Brně, kde jsem podstoupil zátěžové testy. Je to lehčí forma astmatu. Veselé to není, ale jsem rád, že mi něco konečně vysvětlilo, proč už tři měsíce kašlu a ráno mi trvá strašně dlouho, než se nastartuji. Budu rád, až se toho zbavím. Dá se to léčit různými dýchátky a léky. 
Na jak dlouho se léčba odhaduje?
Bohužel na dlouho. Užívám jeden lék na imunitu, u kterého mě strašili, že se obvykle bere tři roky. Ale je zase pravda, že od té doby jsem neměl rýmu ani v době, kdy bych to čekal.
Konzultoval jste svoji situaci s bývalým kolegou a nyní trenérem Tomášem Dvořákem, který má podobné problémy?
On má přeci jen trochu jiný typ. Já mám alergii na bakterie, což vysvětluje ty mé různé chřipky a rýmy, které jsem měl šestkrát do roka. 
Už jste s trenérem Daliborem Kupkou začali s přípravou na novou sezonu?
Byli jsme 14 dní v Tatrách. Myslím, že příprava byla kvalitní a dobře vyšla. Zatím jsem spokojený. Je to rozdíl oproti loňsku, kdy jsem musel soustředění po týdnu kvůli bolestem zad ukončit. A jak zjišťuji čím dál víc, příprava z října, listopadu a prosince má vliv nejen na halovou, ale i na venkovní sezonu.
Co vás čeká dál?
Dalších 14 dní soustředění a v prosinci Jihoafrická republika.
Takže tradiční scénář.
Úplně ne. Jedeme sice do Jihoafrické republiky, ale tentokrát k moři. Je tam atletické centrum ve Stellenboschi u Kapského města.  Chci jít do kvality mnohem dříve, než v minulých letech a kvalita se dělá nejlépe u moře.   
Robert Změlík říkal, že jste do tréninku zapojili nějaké „psycho“ prvky. Na stěně máte prý kvůli motivaci pověšenou laťku do výšky 218 cm…
(směje se)  Musím říct, že laťku jsme zapojili už před olympiádou a výška tam byla jednoznačně nejlepší. Kdo ví, jestli bych v případě, kdybych měl formu, těch 218 neskočil. Takže v tom budu pokračovat, to se mi osvědčilo.
Jde to i u jiných disciplín? Třeba oštěp zapíchnutý 70 m od domu.
Asi ne. Přeci jen těch 70 m do pokoje nevtěsnáte, abyste se na to každý den koukali.
Vaše cíle na příští rok?
Určitě bych chtěl vyhrát HME i MS.