Šebrle: Každá medaile bude úspěchem

Do Valencie jede Roman Šebrle v roli desetibojařské světového rekordmana, olympijského vítěze a mistra světa. Přesto je ve svých prognózách tentokrát opatrnější. „Jakákoliv medaile bude úspěchem, to je stoprocentní,“ přiznává třiatřicetiletý atlet.

Co stojí za jeho skromnějšími cíli? „Bude tam jedna z největších konkurencí v historii halových šampionátů, boj o medaili bude hodně tvrdý,“ uvědomuje si. „Navíc tam nejedu s nejlepším bodovým ziskem, což se mi dříve stávalo,“ přidává další důvod k opatrnosti.

foto: graf.cz

Tyčky se nebojí
Poslední test formy absolvoval v pátek v Saské Kamenici a ani tam nepředvedl na své poměry nadprůměrné výkony. „Ale dálka je dobrá (749 cm). Před Kladnem jsem skočil 759 a pak jsem dal 784... Na kouli (15,27 m) se zase nedovedu rozcvičit, když se s ní začíná, potřebuju být zahřátý a rozcvičený. Ta není o formě, ale o technice,“ hlásí.

Obavy před šampionátem nemá ani z tyče, s níž se letos trápil. „Na pět metrů by se všechno muselo sejít, ale i to se dá skočit. A 480 bych chtěl dát určitě, jen musím vybrat správné tyče,“ předsevzal si Šebrle, jenž letos absolvoval jen sedmiboj v Tallinnu, kde skončil pátý. „Ale určitě nelituju, že jsem tam jel, ukázalo mi to spoustu věcí, na něž se mám před Valencii zaměřit,“ tvrdí.

Nedobré vzpomínky
Kdyby se ale světový šampionát konal o dva týdny později, nezlobil by se. „Stoprocentně jsem měl s přípravou skončit dřív. Zvládám stejné dávky jako před lety, ale teď jsem to přehnal s délkou, pár dní navíc by se hodilo,“ přiznává. „Ale to se zase může zúročit v létě při olympiádě,“ věří.

Do Valencie se na vrcholnou akci vrací po deseti letech, ale na španělské město nemá zrovna ideální vzpomínky... „Tehdy to byla halová Evropa, já si lehce natrhl stehenní sval asi deset dnů předtím, šedesátku jsem tam zvládnul, ale dálku už noha nevydržela,“ vybavuje si.

Michal Osoba, Právo