Sedm hvězd za stolem a jedna last minute
Do startu 52. ročníku Zlaté tretry Ostrava zbývá už pouhý den. Pořadatelé hlásí vyprodanou kapacitu 15tisícové arény ve Vítkovicích a věří, že o počasí tentokrát „nemusí mluvit“ – předpověď je pro špičkovou atletiku takřka ideální. Poslední velkou hvězdou, kterou se podařilo získat, je Ukrajinec Bohdan Bondarenko, jenž předevčírem v New Yorku vyrovnal evropský rekord 242 a skákal i o světový (246); organizátoři ústy sportovního manažera Alfonze Jucka věří, že by mohl atakovat minimálně 240 cm.
Diváky pořadatelé zvou už na předprogram od 13:30, v němž bude nejen první z pokusů o světový rekord na dvacítce, ale také oštěp žen s Barborou Špotákovou (v 16:48). Hlavnímu programu, který bude slavnostně zahájen v 17:30, dominují elitní reprezentanti Spojených států amerických. Není tedy divu, že při tiskových konferencích byli k dispozici hned čtyři – desetibojař, toho času čtvrtkař překážkář, Eaton a sprinteři od stovky do čtyřstovky Felixová, Gatlin, L. Merrit –, dále etiopsko-keňské duo G. Dibabaová, F. Kiplagatová, které se budou pokoušet o běžecké rekordy na netradičních tratích, a konečně francouzský skokan Lavillenie.
Ashton Eaton, si dává pauzu od hlavní disciplíny v roce (pro něj) bez vrcholu. Proč šampion a rekordman ve všestrannosti zvolil právě 400 metrů překážek? „Základ mého tréninku je čtvrtkařský. A k tomu moc variant není – buď hladká nebo překážková – a ta mi přijde zajímavější. Je to zábava, jen někdy v únavě po závodě si říkám, proč jsem si nevybral třeba oštěp,“ vtipkoval Ashton. A nad bariérami se mu daří výborně, osobák si vylepšil na 49.07 v Hengelu a tři dny poté pobil v Oslu „diamantovou“ konkurenci. „Celkově je to příjemná změna, moje filozofie je, že čím víc toho změním, tím lépe. Vidím jiné tváře, poznávám nové přátele. Je to zábava,“ říká ke svému překážkářskému intermezzu.
Eatona těší, že se v Ostravě setká s řadou hvězd. Kdyby se měl vybrat, který z dílčích rekordů by chtěl držet, neváhal s odpovědí. „V dálce, tam by se daly nabrat nejlepší body,“ odpověděl s odkazem na ambsadora Čokoládové tretry Mika Powella. O tom, jaký čas by rád zaběhl, nechtěl mluvit. „Nechci nahánět čas, to svazuje. Snažím se závodit, jak nejlépe umím, a vyhrát. S tím pak přijde dobrý čas,“ myslí si desetibojař, který nicméně věří, že – alespoň ve srovnání s hladkou čtvrtkou – má na čas pod 49 vteřin. Jestli může srazit ještě další vteřinu, o kterou se zlepšil od prvního jarního startu, to Eaton nevěděl. „Kouzlo je právě v tom, že to nevím,“ usmíval se.
Usměvavá sprinterka je zpět
Smolné finále dvoustovky si vloni na mistrovství světa v Moskvě prožila ve Allyson Felixová. Americkou sprinterku odstavilo zranění v zatáčce od možnosti poprat se o nejvyšší pozice. „Bylo to pro mě velké zklamání. Trenér (Robert Kersee) mě vždy dovede připravit na vrcholnou akci. Já se cítila výborně a nemohla to kvůli zranění prodat,“ lituje Allyson. Letošní sezóna by však neměla být nějak zásadně negativně ovlivněna. „Po třech měsících jsem se pomalu vrátila k tréninku. Ani potom to sice nebylo bez zádrhelu, ale jde to směrem nahoru,“ věří atletka, která naopak prožila sportovní Olymp v Londýně o rok dříve ziskem třech titulů. „To zase byly velmi šťastné okamžiky. A zlato na dvoustovce, toho jsem vždycky chtěla dosáhnout,“ říká.
Na rozdíl od svého předchůdce za předsednickým stolkem Felixová rozhodně neuvažuje o nějaké alternativní disciplíně. „Nevím, co bych mohla jiného běžet, než 100, 200 nebo 400 metrů. A překážky? Tak to tedy opravdu ne,“ smála se Allyson. Od zranění zatím absolvovala minimum závodů, zítra to bude její teprve třetí dvoustovka, a tak jsou její přání vcelku prostá. „Chtěla bych, aby se mi po technické stránce podařilo to co v tréninku, a ráda bych si zaběhla svě letošní maximum,“ tvrdí.
Naposledy byl Justin Gatlin v Ostravě před deseti roky. „Bavil jsem se tu s dobrovolníky, kteří si pamatovali, jak mě tehdy potkali a bylo jim deset. Tak teď jim je dvacet,“ usmíval se reprezentant USA. „Rád slyším, že změny jsou tu k lepšímu, každopádně všechno tu vypadá výborně,“ kvitoval zdejší podmínky. Pokud jde o formu, hýřil Justin sebevědomím. „Jsem na tom dobře, což ukazují i výsledky na dráze,“ pochválil se sprinter, který letos v sedmi závodech na stovce nepoznal hořkost porážky a světovým tabulkám vládne s časem 9.87. „Zůstat neporažený – to by byla skvělá věc. Ale chci hlavně zůstat zdravý, a předvádět dobré, stabilní výkony,“ dodal s tím, že by se rád utkal v sezóně s Jamajčany Boltem či Blakem.
A jaké má Gatlin ambice před zítřejším startem? „Mluvil jsem s pár atlety a vím, že je tu rychlá dráha, někteří tu mají i osobní rekordy. Chci být určitě rychlejší než rekord mítinku 9.83, a věřím, že bych mohl dát 9.7, možná i pod 9.7. Doufám také, že vydrží počasí,“ říkal. Jako dráhu si vybral trojku. „Prostě v ní běhám dobře. A trenér ji má rád, je blízko pistoli, ale pořád v kontaktu se soupeři,“ vysvětloval. „Je tak trochu stará škola,“ smál se.
Z cíle rovnou na letiště
Jednou ze dvou hvězd, která absolvovala cestu z New Yorku do Ostravy, je LaShawn Merritt. (Druhou je Bondarenko, který to stihl dokonce i na Ukrajinu.) „Po doběhu jsem udělal dva TV rozhovory, prošel mix zónou, kde jsem stihl jeden flash, a už mě odchytla agentka. Jeli jsme rovnou na letiště, až tam jsem se osprchoval, za check-inem se protáhl. Strečoval jsem potom i v letadle, lidi na mě koukali jako na blázna, ale co, je to přeci moje práce,“ popsal s úsměvem svou cestu, která vedla přímým letem do Prahy a pak dál na sever Moravy. „Ano, neběžel jsem před moc dlouhou dobou, ale najedl jsem se, měl jsem dobrou masáž... Mám výbornou sezónu a cítím se dobře,“ popsal své rozpoložení spoluvedoucí muž čtvrtkařských tabulek s časem 43.97.
V Ostravě měl Merritt před dvěma lety útočit na letitý rekord mítinku, což se mu nepovedlo a tak jej před rokem „zastoupil“ jeho rival Kirani James. Novou metou je tak čas 44.49. „Na to určitě budu útočit,“ slibuje dvojnásobný olympijský šampion, jenž v květnu a červnu běžel jedinkrát pomaleji než tento výkon. S tím, že to myslí vážně, koresponduje i jeho snaha nejen vyhrávat, ale i v rychlých časech. Světový rekord 43.18 mu zatím připadá těžký i na papíře, nicméně dodává: „Čím jsem blíž, tím víc chci zaútočit. Ale až kdyby se mi pravidelně dařilo běhat bez potíží pod 44, tak bych si řekl, pojďme to v nějakém závodě zkusit napálit.“
Na třech tratích cílí pořadatelé na světové rekordy. Na dvacítce (a mezičase na hodinovku) je hlavní aktérkou tohoto útoku Keňanka Florence Kiplagatová, od zimy světová rekordmanka v půlmaratonu. „Vím, že to bude těžké,“ přiznává specialistka na silniční běhy, která však už 20 km na dráze absolvovala. „Je potřeba spousta koncentrace, co nejvíce diváků, dobré počasí a moje forma, aby se to povedlo,“ vypočítala Kiplagatová nutné faktory. O základ atmosféry se má po celou hodinu starat skupina bubeníků, potřebné tempo je 77 vteřin na kolo a cílový čas 1:04:20, tedy o minutu lepší než stávající maximum krajanky Loroupeové.
Etiopanka Genzeba Dibabaová nejprve vedle sedící běžkyni popřála štěstí. „I deset kilometrů by bylo pro mě příliš, takže jí držím palce,“ říkala středotraťařka, která se pokusí o rekord na desetinové vzdálenosti. „Tvrdě jsem se připravovala v Evropě a cítím příležitost, že by se to mohlo povést,“ věří světová šampionka i rekordmanka z haly, kterou v cestě do Ostravy podpořila zatím stále slavnější sestra Tirunesh. „Radila mi, ať sem přijedu a zkusím zde rekord,“ prozradila. Také ona vyjmenovala důležité faktory úspěchu, k nimž přidala ještě vodiče. „Musí odvést dobrou práci.“ Ona sama ví, že to pro ni bude těžší než patnáctistovka. „Nedá se úplně vytěžit jen z rychlosti, musím sáhnout více do vytrvalosti, ale neměl by to být zase takový rozdíl,“ věří.
Udělal bych to znovu
Posledním, kdo zasedl před novináře, byl jediný Evropan, Renaud Lavillenie. Francouzský tyčkař po svém světovém rekordu 616 cm v hale pokoušel vzápětí laťku o pět centimetrů výš, zranil se a přišel o možnost startovat na HMS v Sopotech. „Byl jsem jako ve snu. Chtěl jsem si to prostě vyzkoušet, abych věděl, jestli to bude v budoucnu reálná meta,“ vysvětloval důvody, proč pokoušel štěstěnu. „Byl to ale dobrý pocit. Udělal bych to znovu,“ říkal i přes vědomí toho, co se mu stalo.
Teď ho těší, že se mu podařilo vrátit zpět. „Jsem hodně spokojený, že už jsem skočil 592. Bylo to nakonec docela velké zranění,“ přiznal. Zítra bude mít na stojanech určitě 593, čímž by zabil dvě mouchy jednou ranou – výkon roku i rekord mítinku. Pořadatelé však věří na víc, i proto v žertu podmiňovali slíbenou rychlou projížďku autem na letišti v Mošnově skočenými šesti metry.
