Seriál „120 let“ / První závody, oddíly, disciplíny a další prvotiny a premiéry

Jak známo, sportovní kořeny sahají až do antického Řecka, na našem území jsou pak nejstarší doložené zmínky o aktivitách připomínajících atletiku ze středověku. Konkrétně ta vůbec první je ze sklonku 13. století, a lehce kuriózní. „Tryskem běhají nazí chtějíce obratní být.“ Tak jsou popsáni „atleti“ při bujarých čtyřdenních oslavách korunovace krále Václava II. v červnu roku 1297.

První …

… soutěže pak probíhaly na středověkých jarmarcích, opět v běhu, lákadlem na lidové slavnosti byly však i jiné disciplíny, například „hod toušem do dálky“ – něco jako nynější disk – populární až do devatenáctého století. Až do současnosti pak přetrvaly běžecké slavnosti Barchan v Jemnici: doložené jsou až od roku 1713, ale jejich základy prý vznikly ještě o čtyři století dříve jako připomínka poslů královny Elišky Přemyslovny, kteří se vydávali pro zprávy z bojiště o jejím choti Janu Lucemburském.

V průběhu osmnáctého století se běh stal povoláním, tehdejší „laufři“ nebo také „běhouni“ byli vlastně prvními atletickými profesionály. Šlechta si je najímala jako předvoj kočárů, který například odstraňoval překážky či osvětloval cestu. Podle dobových inzerátů byla práce štědře placená, ovšem s adekvátně náročnými požadavky. Kromě fyzických předpokladů („dobře rostlý běžec“) a morálních vlastností („svobodný, věrný, poctivý, střízlivý, příkladného chování“) neměl být starší 25 let. Jaký protiklad k současné představě, podle níž vytrvalci dozrávají po třicítce.

Začátkem předminulého století jsou pak běžecké akce, které mají překvapivě blízko dnešním exhibicím. V českých zemích předváděl takové show Johann Valentin Görich z Hesenska (viz foto), který sliboval, že určitou vzdálenost uběhne v určitém čase. Je například doloženo, že v roce 1830 zdolal 9900 metrů za 38 minut. A proč show? Inu, jeho jediným konkurentem byl čas, a tak jeho sportovní výkon ozvláštňovaly jezdecká výstroj či doprovodná kapela. Jo, a taky přihlížející museli zaplatit patřičné vstupné.

V polovině devatenáctého století se sport začíná rozvíjet díky rostoucí síti tělocvičen. Neoddiskutovatelný podíl na tom má první učitel tělesné výchovy na zemské škole v Praze Jan Malýpetr. To ale nebyl jeho jediný počin, v říjnu 1848 vznikl Malýpetrův tělocvičný ústav, určený pro setkávání nadšenců z různých vrstev – dnes bychom řekli, že šlo o dobový sportovní „hub“ – a se spisovatelem Františkem Ladislavem Čelakovským je spoluautorem první sportovní terminologie.

V té době, konkrétně v roce 1862, se také zrodil předchůdce sportovních klubů, Tělocvičná jednota pražská (pozdější Sokol) – v čele s prvním cvičitelem Miroslavem Tyršem. Zásluhy Sokola pražského byly především v rozvoji sportu jako takového, ale pět let od svého vzniku oslavil prvními doloženými atletickými závody. Soutěž dálkařů vyhrál Jan Kahovec díky úctyhodným 553 centimetrům. A mimochodem, konalo se v lednu v tělocvičně (v Panské ulici), takže šlo o halovou akci, venkovní premiéra proběhla až v květnu (na Rohanském ostrově).

V dubnu roku 1882 Maxmilián Švagrovský založil Český Athletic Club Roudnice, čímž učinil další krok v rozvoji pohybových aktivit u nás. Klub sice nesl atletický název, ale sdružoval více sportů. Světák Švagrovský se zasloužil i o rozvoj sportovní žurnalistiky, v roce 1893 začala vydávat „Sportovní obzor“. O atletice referoval Oskar John Lažnovský (viz foto vlevo), jehož znalost angličtiny znamenala vítaný přísun informací z ostrovního tisku a další inspiraci pro zdejší průkopníky sportu. Zároveň projevil organizační schopnosti, když pomáhal zakládat hned tři kluby a stál také u zrodu České amatérské atletické unie.

Lažnovského soupeř Josef Maleček si vedl deník, jenž je cenný minimálně ze dvou důvodů. Jednak z jeho zápisků jsou vůbec jedny z prvních dochovaných statistik, a to velmi pečlivé vedených (viz repro vpravo) – kromě výsledků zaznamenal kupříkladu i míry a váhy svých souputníků z pražských Manin, vedle Lažnovského také bratrů Otakara a Karla.

Zároveň deník nejstaršího z tria bratrů Malečkových mimoděk zachycuje první disciplíny, které atletičtí průkopníci provozovali. Skákalo se třeba do dálky nejen s rozběhem, ale také z místa, 10skokem, po jedné noze, ba i vzad. Pozpátku se rovněž běhalo, nejmladší Maleček Karel měl stovku za 20 vteřin, dvoustovku za 56, na delší vzdálenosti byl lepší bratr Josef, čtvrtku zvládl za 2:44 min. Původní míru kroky brzy vystřídaly anglosaské míry, vedle i nyní stále vypisované míle (1609 m) se tehdy běžně závodilo i na yardových tratích (0,9144 m). Překážkový běh připomínal opičí dráhu, hody se zase běžně sčítaly levou a pravou rukou.

První veřejné závody datujeme k 5. květnu 1888 a postaral se o ně Klub velocipedistů. Konaly se na 200metrové dráze v Jezuitské zahradě, na místě nynějšího sídla vlády ČR. Návštěva prý byla velkolepá, ohlas v tisku nemalý, jen program z dnešního pohledu poněkud překvapivý: po závodě na jednu míli totiž následoval souboj pěti borců v šestihodinovce! Ačkoli vytrvalci neběželi po celou dobu, ale i šli nebo odpočívali, vítěz Albert Rauss – vlastně jeden z prvních ultramaratonců – zdolala za stanovený čas 61 530 metrů, tedy v průměrném tempu 5:51 minuty na kilometr.

„Náš první krok ku založení spolku učiněn po III. athletických závodech, které uspořádal dne 30. srpna 1890 Klub velocipedistů Praha. (…) (Klub) má zásluhu, že na jeho podnět moderní lehká athletika začala být řádně pěstována,“ píše se v úvodu nádherné kroniky prvního ryze atletického klubu AC Praha, jenž si později přidal do svého názvu „1890“, tedy ročník svého vzniku.

Nutno podotknout, že založení proběhlo po zmíněných závodech, jak se dále píše, „na památné schůzi v kavárně Staré Slavii“. Otců zakladatelů bylo celkem sedmnáct a nechyběli mezi nimi Josef a Otakar Malečkové nebo O. J. Lažnovský. O sedm let později pak mnozí pánové stáli i u zrodu ČAAU, Otakar Krajíček se například stal pokladníkem, jeho jmenovec Maleček knihovníkem a Lažnovský revizorem. Oficiálně AC Praha vznikla až v roce 1891, kdy se po schválení stanov c. k. úřady v květnu mohla 25. června konat ustavující valná hromada.

V  roce 1890 se uskutečnily premiérové mistrovství Čech a mezinárodní závody. Když nahlédneme do některých z prvních propozic, zaujme častý přídomek „velké“, jako by poměřování se zahraničními atlety nebylo už samo o sobě něco mimořádného. Luštit tehdejší rozpisy závodů je ovšem velmi poutavé čtení.

Tak třeba „proposice V. velkých mezinárodních závodů athletických“, které organizoval AC Sparta 20. června 1897. Mezi čtrnácti disciplínami najdeme i dvě z tzv. těžké atletiky, konkrétně vzpírání břemen a zápas řecko-římský. Z těch lehkoatletických se pak 100 yardů a 1 míle běžely jako mistrovství Čech. Poslední disciplínou bylo 220 y (201,08 m) s poznámkou „pro ty, kteří toho dne startovali a žádné ceny nedobyli“ – inu, taková „cena útěchy“. Start stál 2 koruny, s výjimkou mistrovství (4) a oddílové štafety (7). A kdo nezaplatil … : „Přihlášky bez vkladů nedojdou povšimnutí.“

Anebo „proposice k závodu pedestriánskému“ z Karlína do Brandýsa nad Labem pořádané AC Praha 23. dubna 1893 – ano, jde o nejstarší závod u nás – velmi přesně stanovují podmínky startu: povinnost „kroje klubu neb spolku, kterému náleží“; právo oddílu delegovat rozhodčího; nebo třeba zdravotní pomoc – „Pro případ nehody přihodivší se snad při závodu, jede lékař s sebou v povoze“. A co většinou chybí v tehdejších propozicích? „Přátelský večírek a udílení cen se odbývá (…) v 8 hodin večer v klubovních místnostech u Tesaře v restauraci „u Národního divadla“ v Praze, Ostrovní ulice.“

A první medaile? Dochovaly se třeba už z roku 1882, z doby, kdy byl založen Český Athletic Club Roudnice.

Chcete se dozvědet o historii atletiky na českém území více? Stále ještě si můžete objednat unikátní publikaci "120 let", z níž čerpáme při těchto krátkých exkurzech do minulosti. V knize najdete nejen více textů, ale především spousty jedinečných, mnohdy ještě nepublikovaných fotografií a reprodukcí.