Skřivanová: Byl to hořkosladký rok
Letos jste absolvovala dva mezinárodní vrcholy, přičemž každý z nich pro vás dopadl úplně jinak. Zatímco HMS v Bělehradě se vám podařilo na výbornou, na evropském šampionátu v Mnichově jste prožila zklamání. Můžete s odstupem času obě tyto zkušenosti porovnat?
Na halovém mistrovství světa jsem byla mnohem uvolněnější. Přeci jen to byla má první velká mezinárodní akce. Byla jsem ještě nadšená ze svého výkonu na halovém mistrovství České republiky a v podstatě od bělehradského závodu nic neočekávala. Pro mistrovství Evropy v Mnichově už jsem si dala nějaké cíle a vyvíjela na sebe o poznání větší tlak. Halový pětiboj je pro mě jednodušší, a i časový pořad je tam příznivější. V Mnichově byl hodně roztahaný, což pro mě bylo také něco nového a asi jsem se s tím úplně dobře nesrovnala. Nejsem zvyklá na tak dlouhé pauzy mezi jednotlivými disciplínami.
Kvůli přípravě na mistrovství Evropy jste se rozhodla oželet světový šampionát v Eugene. Nelitujete toho zpětně?
Myslím si, že to rozhodnutí bylo správné. Samozřejmě člověka napadne, že by možná závodil lépe v červenci než v srpnu, ale těžko říct. Také jsme s trenérkou očekávaly, že soutěž v Eugene bude výrazně kvalitnější než ta v Mnichově a bude tak na Evropě větší šance udělat dobrý výsledek, ale nakonec mezi oběma soutěžemi nebyl až tak zásadní výkonnostní rozdíl.
Na závěr sezóny jste ještě absolvovala sedmiboj ve francouzském Talence, kam vám ovšem nepřicestovala zavazadla. Jak obtížně bylo se srovnat s takovou zásadní komplikací?
Vím, že se něco podobného stalo před několika lety Kačce Cachové, takže trenérka už s tím měla určitou zkušenost. Samozřejmě to bylo velice nepříjemné. Výšku jsem absolvovala ve vypůjčených tretrách. Koulařské boty mi půjčil Marek Lukáš a byly mi o dvě nebo o tři čísla větší. Před osmistovkou sem pak raději odstoupila, protože jsem byla nachlazená a měla obavu, aby mě ten závod nesundal směrem k nadcházející přípravě, jejíž začátek jsem rozhodně nechtěla promarodit. V Talence bylo opravdu vše špatně, ale i to je zkušenost. Věřím, že horší víceboj už mě snad nečeká.
Jak byste tedy z celkového pohledu zhodnotila letní sezónu?
Její první polovina byla dobrá. V Bydhošti jsem ještě závodila z plného tréninku a předvedla solidní výkony. Na mistrovství České republiky to bylo takové sladkohořké, protože jsem tam měla vynikající první den a ten druhý se vůbec nepovedl. I když to byl osobák a poprvé v kariéře přes šest tisíc bodů, věřila jsem, že v Mnichově to ještě o něco posunu, což bohužel nevyšlo. Byla to vůbec první sezóna, kdy jsem se snažila směřovat formu k jednomu konkrétnímu vrcholu. Dříve mi bylo v podstatě jedno, zda je květen nebo srpen. Závodila jsem pořád stejně, takže i to je nová zkušenost, ze které se dá vycházet do budoucna.
Sedí vám tedy více halový pětiboj než sedmiboj venku?
Momentálně tomu rozhodně tak je. Halový pětiboj mám ráda. Libí se mi, jaký má ta soutěž spád. Dokážu být celou dobu nabuzená, a navíc tam nemám žádnou vyloženě slabou disciplínu. Sedmiboj je o poznání těžší. Musíte mnohem delší dobu udržet koncentraci. Samozřejmě bych ale byla ráda úspěšná v hale i pod otevřeným nebem.
Jak bude vypadat vaše příprava před halovou sezónou? Chystáte v ní nějaké změny?
Chceme absolvovat více soustředění. Konkrétně máme naplánovaná tři. Příští týden jedeme do Jeseníků. Následně zamíříme v listopadu do Portugalska a v prosinci někam do tepla, možná Kanáry, to ještě uvidíme.
Jaké budou vaše ambice pro nadcházející halovou sezónu?
Ráda bych se kvalifikovala na halové mistrovství Evropy a nejlépe pokořením ostrého limitu, což by pro mě znamenalo o pár bodíků vylepšení osobního rekordu z minulého roku. V Istanbulu by mělo závodit čtrnáct pětibojařek, tak věřím, že by mohlo být v mých silách se tam dostat.
