Slasti a strasti elitního atleta - komentátora

Slasti a strasti elitního atleta - komentátora
Aktuality
středa 7. srpna 2013
Bývalý mistr světa v běhu na 1500 m Steve Cram již několik let komentuje atletické závody pro BBC a v této pozici se chystá i na nadcházející MS v Moskvě. V rozhovoru pro IAAF nechal nahlédnout do zákulisí této práce.

Kdy začíná Vaše příprava na velké akce?

Hned jakmile končí předchozí sezona. Vždy se snažím mít neustále přehled o těch největších jménech, kdo a jak z nich závodí v hale, kdo je třeba v průběhu přípravy zraněn atd., abych pak měl realistickou představu, co od nich lze čekat. Práce konkrétně pro vrcholnou akci sezony začíná týden až dva před šampionátem, hned jak jsou známé soupisky jednotlivých týmů.

Můžete popsat svůj typický den v průběhu šampionátu?

Jdou dost dlouhé a poměrně nabité. Vstávám brzy ráno a obvykle si jako první projedu zpravodajství, zda se v noci nestalo něco podstatného. Snídávám nad startovkami, které připravuje náš statistik Mark Buttler. Poté jedu na stadion, abych tam byl tak půldruhé hodiny před začátkem vysílání, a ke každém závodu, který nás bezprostředně čeká, si připíšu vlastní poznámky. Tu a tam je potřeba projet si nějaké znělky a jingly a jde se na věc. Důležité také je, abych si připravil k ruce občerstvení, protože pak už není příležitost si kamkoliv odběhnout. 

 Co děláte mezi dopoledním a večerním soutěžním blokem?

Většinou se vracím na hotel, abych si trochu odpočinul a případně si šel zaklusat, v Moskvě to však asi nepůjde, protože přestávka mezi soutěžními bloky je poměrně krátká a na hotel to máme docela daleko. Takže minimálně první dva tři dny budeme na stadionu celý den, asi něco pojíme a začneme s přípravou na odpolední blok. Také toho času využívám k tomu, abych sehnal trenéra či manažera atleta, jemuž se dopoledne přihodilo něco, co si žádá vysvětlení či další informace.

 Kdy Váš den končí?

Největší výzvou večera je dostat se do postele, jak nejdříve to jde. Většinou však musím čelit nutkání si s někým povídat, taky bývá potřeba něco malého sníst. Obvykle se tak nedostanu do postele před půlnocí nebo jednou hodinou ráno a v sedm musím zase vstávat.

Jste u velkých akcí nervóznější jako komentátor, než jste býval jako závodník?

Spíše naopak, ale u těch největších závodů mě nervozita přepadá, protože chci odvést dobrou práci. Ale jde spíše o pozitivní vzrušení z toho, co přijde. Různé typy závodů si žádají různé přístupy. Asi nervóznější jsem u finále stovky či krátkých překážek, protože za těch deset dvanáct vteřin se toho stane hodně. Je třeba proto být nastartovaný a plně aktivovaný. Vlastně mám podobné pocity jako ti sprinteři, musím být ve střehu, okamžitě reagovat, jet celou dobu naplno. Naopak třeba v běhu na 10000 m mám více času všímat si tempa, celkově je to pozvolnější. Na začátku nejsem tak zanícený, nicméně napětí se buduje s tím, jak se závod vyvíjí a spěje ke konci.

Jaké vlastnosti musí mít dobrý komentátor?

Musí danému sportu rozumět. Nemyslím, že je nutné, abyste měli za sebou závodní kariéru a řada skvělých komentátorů atlety nebyla, ale je třeba být do toho sportu ponořen. Musíte mít cit pro to, co sledujete. To vám dává dobrý základ. Jinak si však nemyslím, že se někdo skvělým komentátorem rodí, je třeba na sobě pracovat. Musíte se učit různé techniky, jak závody komentovat. Musíte být schopen podávat informace a zároveň zprostředkovávat a podněcovat v divácích emoce, které závod přináší.

Co byste poradil začínajícím komentátorům?

Nesnažte se prosadit formulace, které jste si připravili předem. Umožněte unikátnímu dění, které se před vámi odvíjí, aby si našlo vlastní způsob popisu. Osobně mám pečlivě připraveny fakta a zajímavosti v bodech, nikdy si je nepíši do celých vět. Raději se nechám vést tím, co vidím. 

 Jaký byl Váš dosud největší komentátorský zážitek?

Jednoznačně Usain Bolt v Berlíně. Pokud je někdo tak skvělý jako on tehdy, to pak jde i komentátorům práce sama od sebe. Není potřeba vymýšlet superlativy, samy se derou na jazyk a máte pocit, že říkáte věci takové, jaké skutečně jsou.

Máte nějaké triky, abyste udržel svůj hlas plně funkční po celou dobu šampionátu?

Musím být opatrný. V tomto směru je to podobné, jako když jsem býval atletem. Krom jiného se snažím dodržovat dostatečný pitný režim a vždy mít po ruce zásobu pastilek proti bolestem v krku. Někdo řeší případné problémy teplými nápoji, ale mě spíše škodí.

Jak se cítíte po skončení šampionátu?

Unavený. Možná ani netušíte, jak moc koncentrovaný musí člověk být, když živě vysílá. A když to pak skončí, je to tak trochu jako když se vypustí vana. Všechno z vás rázem spadne a nastoupí obrovská únava. Když se po šampionátech vracím domů, většinou pár dnů hlavně spím a mému hlasu trvá alespoň den dva, než se vrátí do normálu.

Kdo je Steve Cram

Stephen "Steve" Cram  (* 14. října 1960, Gateshead) je bývalý britský atlet, běžec, mistr světa (1983)  a dvojnásobný mistr Evropy (1982, 86) v běhu na 1500 metrů. Třikrát reprezentoval na letních olympijských hrách. Poprvé v roce 1980 na olympiádě v Moskvě, kde ve finále doběhl na 8. místě. O čtyři roky později na olympiádě v Los Angeles vybojoval v čase 3:33,40 stříbrnou medaili. Na následujících letních hrách v jihokorejském Soulu doběhl těsně pod stupni vítězů, na 4. místě v čase 3:36,24. Od bronzové medaile ho dělily tři setiny sekundy.

 Steve Landells pro IAAF

Fotogalerie