Slovenské nadšení po ME tlumí jen nejistá budoucnost

Jedno čtvrté, jedno šesté a dvě sedmá místa. Taková byla slovenská bilance z evropských šampionátů od Helsinek 1994 až po letošní Barcelonu. Jenže katalánská metropole byla pro současnou generaci závodníků příslovečným zlatým dolem. Nejvíce se o to přičinil 32letý kladivář Libor Charfreitag, který potvrdil pozici lídra světových tabulek a jediným osmdesátimetrovým hodem soutěže vytěžil pro samostatné Slovensko historicky první cenný kov. A to hned ten nejcennější.

Libor Charfreitag, foto: www.graf.cz

Charfreitag nebyl jediným ve slovenském dresu, kdo na vrcholu Montjuic zazářil. Jen těsně unikla medaile půlkařce Lucii Klocové, která finišovala na čtvrtém místě jen devět setin za tuhnoucí Britkou Meadowsovou. Další čtyři závodníci – trojskokan Val̀ukevič, chodec Tóth, dálkařka Medgyesová  a trojskokanka D. Velďáková – obsadili sedmou příčkou. Dohromady nasbíral 18členný tým 21 bodů za umístění v elitní osmičce, což řadí Slovensko na 18. příčku v hodnocení národů. Ještě příznivěji pak vyznívá medailový žebříček, kde naši bývalí federální partneři obsadili spolu se Švýcary a Nory dělenou dvanáctou příčku.

Radost z vynikajícího výsledku však trochu krotí vědomí, že za elitou je výrazná výkonnostní díra.  „Mohla bych na naše výsledky použít slovo bombastické, ale nechci. Hrozí totiž, že až skončí tato generace, budeme čekat pět až šest let, než dorostou jejich nástupci,“ prohlásila pro agenturu SITA předsedkyně Slovenského sväzu Mária Mračnová. „Máme několik nadějných atletů, ale nejsou výkonnostně na úrovni jako současná špička. Jediná cesta, jak tento rýsující se problém vyřešit, je kvalitní práce s mládeží,“ dodala.

Obdobného názoru je i slovenský šéftrenér Vladimír Bezdíček. „Chybí tam kontinuita, ale v ročnících 1995 a 1996 jsou zase dobré typy. Nejsme svaz, který může v plné šíři pokrývat všechny disciplíny na špičkové úrovni, nicméně v technikách jsme schopni držet krok nejen s Evropou, ale i se světem,“ upozorňuje Bezdíček.