Slovenský veterán Róbert Štefko zažádal o české občanství

Foto: F. Macák„Z rodinných důvodů jsem se rozhodl pro změnu občanství. Zažádal jsem si v prosinci minulého roku a nyní je vše teprve v řízení,“ uvedl na dnešní tiskové konferenci k pražskému půlmaratonu, na jehož start se zítra postaví. Pokud by vše v předběžném řízení dobře dopadlo, stane se Štefko českým občanem. Vzhledem k tomu, že Česká republika neumožňuje dvojí občanství, znamenalo by to pro něj zároveň ztrátu občanství slovenského. Štefko by tak již nemohl reprezentovat Slovensko na žádné z akcí. „S olympiádou v Aténách bude zřejmě problém, za Slovensko ani za Česko bych asi startovat nemohl,“ upozorňuje účastník olympiády v Atlantě i Sydney.
„Ale na mistrovství světa a Evropy bych mohl za Českou republiku nastoupit,“ objasňuje pětatřicetiletý závodník. "Po získání občanství může atlet startovat po třech letech od svého posledního startu v dresu původního státu, to se týká reprezentačních soutěží od úrovně Evropského poháru výš," vyložil atletické pravidlo ředitel ČAS František Fojt. V případě Štefka šlo konkrétně o MS v krosu 24. března 2002. "Příslušné dva státy, tedy Slovensko a Česká republika, však mají možnost uzavřít dohodu, na základě níž je danému atletovi povolen start už 1 rok od jeho posledního startu za bývalý stát," doplnil Fojt. Štefko, kterému by české občanství mělo být uděleno v nejbližších týdnech, by tak mohl reprezentovat ČR už v této letní sezoně. Pokud budou formality ohledně změny Štefkova občanství vyřízeny včas, může vytrvalec pomýšlet na svou třetí olympiádu.

Slovenský veterán chce svou aktivní závodní činnost ukončit až tak za dva až tři roky. „Poté bych chtěl pracovat pro sportovní klub AC Kroměříž. Tam nyní neoficiálně přísluším a nabídli mi práci i po skončení závodní činnosti, kterou rád přijmu,“ vysvětlil otec dvou malých dětí, který s novináři komunikoval v českém jazyce. „Žiju tady již deset let a protože jedno z mých ratolestí již chodí do školky, kde slyší češtinu, mluvíme s manželkou (pozn. Češkou) doma také česky. Nechci, aby pak děti mluvili českoslovenštinou,“ uvádí s úsměvem. „Na Slovensko jsem ale pochopitelně nezanevřel. Pravidelně tam jezdíme, například na soustředění do Tater.“