Smíšené pocity z pondělního dopoledne

Z českého pohledu lze těžko pondělí dopoledne jednoznačně hodnotit. K příjemným zprávám ale určitě patří postup dlouho zraněného výškaře Jaroslava Báby, ale také pohodlný postup jediného běžce, běžkyně ve výpravě překážkářky Zuzany Hejnové.

Ve finále výšky budeme mít dva zástupce, chybělo málo, abychom měli sestavu kompletní. Zkušeného Tomáše Janků doplnil i vracející se Jaroslav Bába. Černého Petra si vytáhl Svatoslav Ton. Na postup byl třeba zdolat normu 229, což se Janků podařilo na první, Bábovi na druhý pokus.

Stříbrný z loňského ME v Göteborgu Tomáš Janků se nevyhnul drobným komplikacím, ale kvalifikaci nakonec zvládl s přehledem. "Když jsem napoprvé neskočil 214 cm, docela jsem se vyděsil. V tom teplu, když se člověk nehýbe, tak vytuhne stejně, jako když je chladno. Musel jsem se trošku rozhýbat," popsal ze svého pohledu podmínky Janků. I dále hovořil hlavně o náročnosti podnebí. "Dnes jsem vypil tak tři litry tekutin za tři hodiny. Bez čůrání. Jde to hned z těla ven kůží. Udržujete takový pohyb, aby vás to nesejmulo, ale zase se nesmí zůstat sedět. Něco mezi. Lehce se chladit, zase ne moc. Protože když chladíte moc, tělo se chce ohřát." Samotný dnešní výkon viděl takto: "Maličko jsem se dneska  hledal v rozběhu, ale ve finále to může být úplně jinak. Každý závod je jiný."

Bronzový medailista z OH v Aténách Jaroslav Bába zvládl comeback na velkou světovou scénu na výbornou. Soutěž viděl takto: "Před závodem jsem si řekl, že se zadarmo nedám. Na tréninku se mi skákalo dobře, tak jsem si i věřil. Ze začátku jsem se cítil blbě, 214 cm jsem sice skočil, ale laťka se třepala. Nebylo to ono, svaly jsem měl podivně měkké. Ale pak jsem do toho začal prát a rozeskákal jsem se." Bábových 229 cm znamená jeho nejlepší výkon od jeho zranění. "Cíl jsem si splnil, ve finále se už může stát ledacos. Skáče se úplně jinak, může se taktizovat s vynecháváním atd.," ví Bába. Nemyslí si ale, že by byl po zranění úplně zpět: "Teprve až budu zase obsazovat přední pozice do šestého místa, řeknu, že jsem se vrátil."

Velké zklamání bylo vidět na třetím našem zástupci Svatoslavu Tonovi, který skočil na třetí pokus 226 cm, na 229 však ztroskotal. "Nevím, co k tomu říct. Je to prostě smůla. Dvakrát mi spadly vlastně skočené pokusy, přitom třetím mi fouklo do zad a dostal jsem se příliš blízko k doskočišti. Bohužel, už s tím nešlo nic dělat," popsal Ton rozhodující tři skoky na 229 cm. Cítil prý formu, "asi se trochu projevilo místní vedro": "Vyprchala ze mě jiskra, od 226 cm jsem do toho začal třískat více, než je zdrávo. Ale ty dva pokusy na 229 mě mrzí," litoval. Ton nezvládl situaci, když viděl, jak 229 skočil Bába. "Paradoxně mi to spíš uškodilo. Jakoby mě to trochu svazovalo. Začal jsem přemýšlet o tom, že tři čeští výškaři ve finále MS ještě nebyli a na takovéto podobné s prominutím koniny a nedostatečně jsem se zkoncentroval na závod," potvrdil Ton skutečnost, že je třeba maximální soustředění. Za všechny pak shrnul boj o medaile: "Finále bude hodně našlapané. 229 cm skočilo hodně lidí. Stalo se přesně to, co jsem říkal - letos nikdo ostatní výrazně nepřevyšuje, ale hodně lidí je vyrovnaných." 229 totiž skočilo a o medaile bude bojovat hned 15 výškařů.

Semifinálové ambice potvrdila čtvrtkařka překážkářka Zuzana Hejnová, když přímo postoupila ze čtvrtého místa svého rozběhu časem 55.87. "Já jsem maximálně spokojená a tak trochu překvapená i ze svého z času, protože jsem závod šla docela lehce," radovala se v cíli. I ona potvrdila obtížnost ósackého počasí, narozdíl od Janků to s pitím viděla jinak: "Podmínky byly strašně těžké. Chtělo se mi pořád pít, což ale nešlo, protože bych pak měla plné břicho vody." Hejnová rozběhla závod volněji zhruba na šestém, v cílové rovince ale lehce zatáhla a hlídala si postup.
"Soustředila jsem se na to, abych to někde nezkazila, běžela si svůj rytmus a nenechala se strhnout soupeřkami. Věděla jsem, že ostatní holky jsou velmi rychlé, snažila jsem se udržet s nimi krok a pošetřit síly na závěr. V cílové rovince jsem cítila, že něco ve mně ještě zůstalo, tak jsem zkusila zatáhnout. Čekala jsem, že zrychlí i ostatní, ale nestalo se a já jim utekla," popsala průběh závodu česká rekordmanka na této trati a žertem dodala: "Třeba mě nechali postoupit, protože jsem taková mladá." Podle slov Hejnové si dnes mohla dovolit v konci i trochu vypustit, ví ale, že v semifinále se už nic nepůjde šetřit. "Jestli zaběhnu národní rekord? Uvidím, jak na tom budu, ale doufám v něj celou sezonu, tak by se to mohlo povést," řekla na závěr odhodlaně.

Smolařkou byla v dálkařské kvalifikaci Denisa Ščerbová. Bronzová medailistka z letošního HME a stříbrná z nedávného ME do 22 zůstala pouhý centimetr za postupem do finále. "Já už ty centimetry nesnáším," zlobila se Ščerbová. "Na dvaadvacítkách jsem takto přišla o zlato, teď o finále. Doufám, že si to příští rok vyberu, a že mi to pomůže třeba na OH," dodala ale optimisticky a zavtipkovala: "Mohla bych být třeba zase o centimetr bronzová jako v Birminghamu. Nebo třeba rovnou zlatá! Ba ne, teď vážně, ty holky dneska skákaly opravdu daleko," dodala vážněji. "Můj první skok byl docela daleký, ale přešlap. Druhý byl takový zajišťovák a tím třetím jsem chtěla skočit dál. Ale nevyšlo to," pokrčila rameny. V poslední sérii Ščerbovou přeskočila úřadující mistryně světa Madisonová.

Medaili z předešlého světového šampionátu bohužel neobhájí diskařka Věra Cechlová Pospíšilová. Její pokus 57.56 m z druhé série na finále nestačil. Kvalifikační limit 61.50 přehodilo osm diskařek, na postup bylo třeba 60.89. Svůj nezdar Cechlová obrečela, závod popsala takto: "Chtěla jsem se vyvarovat toho, abych vše rvala vrškem, a snažila jsem hodit podobně lehký hod  jako v rozcvičování. Domnívala jsem se, že to musí stačit na nějakých 61.5 m. Cítila jsem se výborně připravená. Jenže z toho byl při závodě hod o čtyři metry kratší." Cechlovou zradila technika: "Najednou se mi nedařilo technicky, nedokázala jsem zabrat z pravé nohy, protočit boky. Bylo to lehce promáchnuté, hod nebyl dodělaný, chyběla dynamika, rychlost..." Cechlová zatím vždy zvládla kvalifikaci, tentokrát se jí ale nedařilo. "Ještě nikdy se mi nestalo, že bych nepostoupila z kvalifikace. Myslela jsem, že to tak zůstane, že s ní nikdy nebudu mít problém. Ale bohužel, stalo se." Toho, že vše směřovala ke startu v Ósace, ale nelituje. "Nemám si však co vyčítat, tomuto závodu jsem podřídila všechno ostatní, připravovala jsem se pečlivě. Že mi nesedl, je věc jiná."