Šneberger se po zmařené sezoně pomalu vrací do formy
Semifinalista z MS 2003 i olympiády o rok později naposledy zazářil vloni při derniéře Evropského poháru, když v naší skupině v portugalské Leirii vyhrál závody na 1500 i na 3000 m. Letos však žádný další úspěch nepřidal. Ani nemohl, neboť až na drobné výjimky v podstatě nezávodil.
Při pohledu do statistik nalezneme v celém roce 2009 jméno Michala Šnebergera jen u tří závodů, z toho dva se konaly v jediný den, neboť se jedná o rozběh a finále běhu na 1500 m při republikovém šampionátu. Zbytek tvoří jarní MČR v krosu, které Šneberger absolvoval spíše pro zpestření. Další výsledky jsou staré už více než rok. Není divu, že na uplynulou sezonu nevzpomíná 31letý svěřenec Josefa Vedry zrovna s vřelostí.
Vše začalo už zkraje roku, kdy se krátce po návratu ze soustředění v teplých krajích objevily u Michala problémy s kolenem, které se vynutily operaci menisku. „V tu dobu jsem měl už za sebou tu nejtěžší přípravu, zbývalo v podstatě jen závodit. Takhle ta celá dřina byly na nic,“ smutní Šneberger ještě dnes. Má důvod, ani zbytek sezony totiž nebyl zrovna radostný. Situace se z drobnou obměnou zopakovala i v létě. „Asi jsem pak začal moc brzo s další přípravou, a přestože jsem hodně spolupracoval s fyzioterapeuty, problémy se vrátily a já se znovu zranil. Jak jsem odlehčoval úponu, odešlo mi na začátku letní sezony lýtko,“ popisuje Šneberger další patálie. Marná byla jeho snaha, aby se stihl připravit na ME družstev v Leirii, jakžtakž se zvládl dát do kupy až na pozdější MČR. Výsledek ho mohl potěšit jen stěží, nejlepší český mílař posledních let doběhl v domácí konkurenci na sedmém místě.
Tím pro něj sezona začala a hned i skončila. Tečku za ní napsaly další zdravotní problémy. Bez jeho pomoci se tak musela obejít i AK Kroměříž, která ho vloni draftovala, aby jí pomohl obhájit titul v soutěži družstev. „Kupovali mě jako posilu, ale moc si mě neužili. Příští rok jim to zkusím vynahradit,“ prohlašuje Šneberger. Jeho hlavní cíle pro následující sezonu jsou však pochopitelně spojeny s vrcholnými mezinárodními soutěžemi. „Chtěl bych se dostat na halové mistrovství světa a od toho se pak odpíchnout v letní sezoně, kdy je ME,“ plánuje mílař, který se při posledním ročníku evropského šampionátu v roce 2006 v Göteborgu dostal až do finále a skončil dvanáctý.
Zatím však má dle svých slov k bývalé výkonnosti ještě daleko. „Mám za sebou na podzim dva tréninkové cykly. Z hlediska časů ještě nejsem tam, kde jsem býval. Ale cítím, že se zvedám a jdu nahoru.“ Pomáhá mu k tomu i společný trénink s Jakubem Holušou, který je o dekádu mladší a letos se může pochlubit mílařským bronzem z ME do 22 let. Vzájemný sparing však už nebude mít dlouhého trvání. „Časem se rozdělíme. Já totiž budu na rozdíl od Kuby, jehož hlavní tratí je osmistovka, směřovat vedle patnáctistovky spíše ke trojce, a tak budu naběhávat kilometry sám,“ vysvětluje Michal, který zbytek přípravy na halu stráví v domácích podmínkách. Má k tomu dobrý důvod: „Dvakrát jsem vyrazil do JAR za teplem, dvakrát jsem se zranil. Už to nebudu pokoušet.“