Špotáková: Chci ještě hodit svěťák
V září Barbora Špotáková překvapila prohlášením, že se ještě na sklonku sezony hodlá vrátit závodně do sektoru. A pouhé čtyři měsíce po porodu syna Janka dokázala v Domažlicích bez speciálního tréninku hodit výtečných 62.33, což je vzdálenost, která by svěřenkyni Jana Železného při srpnovém MS stačila na finále a v letošních tabulkách ji řadí mezi dvacet nejlepších oštěpařek (18. místo). A její comeback neunikl ani soupeřkám. „Hned to zjistila Christina (Obergföllová, mistryně světa z Moskvy – pozn.), ozvala se také Španělka Mercedes Chilla. Gratulovaly mi, myslím, že byly překvapený tou vzdáleností. Stejně asi jako já,“ pokyvuje s úsměvem Špotáková.
„Bylo znát, že se umím zkoncentrovat na jeden hod. Pak už mi i trochu došla síla. A po závodech to bylo ještě dobrý,“ říká ke svým pocitům. „Ale pak jsem byla týden tak strašně unavená, pořád se mi hrozně chtělo spát. Bylo to dané tím, jak jsem do toho skočila rovnýma nohama. V úterý předtím jsme hráli fotbal na Dukle, ve středu měl Železňák ještě akci u sebe v hospodě a v pátek ty závody. No bylo to hodně náročný,“ uvědomuje si.
Návrat k tréninku, motivace
Úspěch při Hvězdném házení ale pochopitelně českou šampionku potěšil. „Navnadilo mě to,“ říká směrem ke skutečné přípravě, která začíná v těchto dnech. „Už se postupně vracím do tréninkového režimu. Teď si zatím běhám sama v Brdech s kočárem, anebo když je Lukáš, tak i bez kočáru,“ přibližuje trénink, v němž házení zase nějakou dobu bude chybět. „Jak jsem se těšila, že si hodím, tak mě to docela uspokojilo,“ usmívá se. „Teď jsme spíš konzultovali, jaká budou soustředění,“ říká a hned dodává: „Nyní vyrážím na první rozjezdové, zatím jen s rodinou, na týden do svého kraje, do Liberce. Bude to pořád takové běžecké, abych se vrátila do kondice a nebyla úplně vyřízená, až přijde trénink se skupinou ve Špindlu.“ Tam se vydá v týdnu po vyhlášení ankety Atlet roku (9.11.), na které se docela těší. „Chci si to užít. Bez nervů. Nebudu muset stát na pódiu ani nic předvádět,“ říká.
Druhé soustředění Špotákové, které potrvá už čtrnáct dní, musí být zaměřeno i šířej než jen na běh. „Měla bych začít trochu posilovat, vršek jsem vlastně vůbec nedělala. Ale je vidět, že běhání do určité míry stačí.“ Po krátké pauze ji čekají tradiční předvánoční Kanárské ostrovy. „Tam bych se chtěla zařadit do plného tréninku. Budu tam s Lukášem, snad i mamka by měla jet. Co se týče hlídání, už to tím pádem bude zabezpečenější, na druhou stranu nebudu mít moc výmluv na kluka,“ říká s úsměvem. „Tak to jsou plány – uvidíme, jaká bude realita, ale zatím to docela vychází,“ dodává.
Absenci letošní sezony oželela zprvu s klidným srdcem. Nelitovala přeci jen při sledování v Moskvě? „Když jsem byla u televize, tak to mě trošku mrzelo. Ale rozhodně mi nebyla moc příjemná destinace. Člověk se většinou těší někam, kam se chce i podívat. A Krasnaju ploščaď jsem už viděla,“ říká přesvědčeně k jedné z dominant města, Rudému náměstí.
A co Špotáková očekává od svého návratu do sektoru? „To jsem si teď musela utřídit v hlavě: neexistuje jiná motivace než se vrátit na absolutní vrchol. Nejdřív jsem si myslela, že bych do toho šla tak jako napůl. Jenže, jestliže že jsem byla na vrcholu, tak vrátit se na třetí, čtvrtá místa, to by mi asi nestačilo. Navíc je můj velký sen hodit ještě jednou svěťák. Nemyslím třeba tuhle sezonu, ale už nejdu po těch titulech,“ uvažuje nahlas o nemalé ambici - překonání mety 72.28, kterou ustavila před pěti lety ve Stuttgartu. A co zlato z mistrovství Evropy, které ještě nemá a bude k mání v příští rok v Curychu? „Ano i to. Zvlášť když je to ta „správná“ Evropa, která není ve stejném roce s olympiádou,“ směje se.
