Špotáková i Klimešová do finále, Marcell nikoliv
Jarmila Klimešová šla z českých oštěpařek na řadu jako první a nejdále hodila v druhé sérii kvalifikace, v níž oštěp z její ruky doletěl do vzdálenosti 59.65 m. Ve své skupině obsadila sedmou příčku a musela čekat na to, zda její výkon obstojí i v porovnání se soupeřkami druhé skupiny. „Budu čekat, všechny napínat. S trochou štěstí by to mohlo vyjít,“ říkala bezprostředně po závodě, v němž se podle svých slov cítila dobře a pomýšlela i na zdolání hranice 61 metrů, což byl kvalifikační limit pro přímý postup. „Pocitově k tomu chyběl kousek, byla jsem ale přehecovaná. Když by se mi podařilo poprvé v kariéře na mistrovství světa postoupit do finále, byl by to pro mě opravdu velký úspěch,“ dodala devátá z loňského ME v Barceloně.
Osud Jarmilu a její fanoušky skutečně napínal až do samého závěru. Postupně ji přehodilo pět soupeřek druhé skupiny a kdyby se to povedlo ještě jedné, byla by mimo finálovou dvanáctku. Nakonec se tak ale nestalo a Klimešová se může chystat na zítřejší boj o medaile.
Místo lišky tygřice
V něm se potká i se svou kolegyní ze skupiny Jana Železného, světovou rekordmankou Barborou Špotákovou. Ta se kvalifikovala, jak si přála, hned prvním hodem, který poslala do vzdálenosti 63.40 m. Se svým rozpoložením ale úplně spokojená nebyla. „Šla jsem sem jako pro housky na krám, nervozita nula. Navíc bylo děsné vedro, se kterým jsem se letos ještě na závodech nesetkala a které mi vůbec nedělalo dobře. Hodila jsem takový hnusný, technicky ne moc povedený tréninkový hod, ještě jsem při něm zakopla nebo co, ale i tak jsem ho naštěstí trefila. Pokud chci bojovat po medaile, musí zítra přijít úplně jiná Bára. Hladová tygřice a ne taková chcíplá liška,“ prohlásila po kvalifikaci, v níž dále než ona hodily tři soupeřky. Němka Molitorová, Jihoafričanka Viljoenová a především další Němka Obegföllová, která předvedla velmi dobrých 68.76 m.
„Soupeřky jsem vůbec nesledovala, tedy ani ji. Nicméně výkon je to určitě dobrý. Zítra ale může být jinak,“ nechtěla Špotáková dělat žádné závěry. „Hlavně musím daleko hodit já. Naštěstí je to večer, kdy by nemělo být takové vedro a celkově je snažší se nabudit,“ prohlásila odhodlaně.
Unaveni sluncem
Jan Marcell se marně pokoušel probojovat se do finále vrhu koulí. Ve velkém vedru, na palčivém slunci a s nedávnou diskařskou kvalifikací ve svém těle dokázal sedmikilové náčiní poslat nejdále ve druhé sérii, kdy dopadlo na 19.51 m. Patří mu za to celkově dvacátá pozice. „Byl jsem děsně unavený, bohužel se nebylo kam schovat před tím sluncem. Neházel jsem úplně špatně, podobně jako většina ostatních tak metr od osobáku, jenže oni je mají prostě lepší,“ prohlásil svěřenec Josefa Šilhavého, jehož stále hnětlo zklamání z jeho hlavní disciplíny, hodu diskem, v němž těsně nepostoupil do finále. „Když jsem pak viděl, jak málo tam naházeli, tak mě to štve ještě víc,“ dodal.
Výsledky