Špotáková po desetiboji: Mé místo je v oštěpu!

V rozhovoru pro server ATLETIKA.CZ popisuje své čerstvé desetibojařské zážitky.

Jak k vaší účasti na Décastaru vůbec došlo?
„Chtěla jsem se na závěr sezony jen tak z hecu zúčastnit desetiboje v Šumperku, který organizují moji kamarádi. Oklikou se o tom dozvěděl manažer Jón a pozval mě do Talence.  Dlouho jsem se bránila. Přeci jen, měla jsem už dva týdny dovolenou, dokonce jsem byla na čundru a vyjma Šumperku jsem žádné atletické plány neměla. Pan Jón naléhal, prý to mohu vzít jen tak pro legraci. Nakonec jsem přijala. A samozřejmě, v Talence to nikdo jako legraci nebral.“

Pořadatelům šlo asi hlavně o očekávaný světový rekord domácí vyzyvatelky, Marie Collonvillové, bronzové sedmibojařce z loňského mistrovství světa a sedmé z OH v Aténách...
„Ano. Sezvali takové závodnice, které s ní budou důstojně soupeřit, ale neohrozí ji. Vyšlo jim to, světový rekord se povedl, a tak byli nadšení. S mojí účastí byli také velmi spokojeni. Pozvedla jsem vrhačské disciplíny o třídu výš a tak to vypadalo, že má Collonvillová silné soupeřky. Že jsem třeba já ztrácela někde jinde, to už se ve všeobecném dění tak nějak ztrácelo.“

„Legrace“ asi nebyl ani samotný závod. Máte zkušenosti se sedmibojem. Na MSJ v roce 2000 jste byla v této disciplíně čtvrtá, držíte juniorský národní rekord. Poslední sedmiboj jste sice šla už před dvěma lety, ale stejně...Jistě můžete srovnávat.
„Desetiboj, to je něco úplně jiného než sedmiboj. Je  náročnější a hlavně roztahanější. Mnozí, například i Roman Šebrle, tvrdí, že je to dřina, která se pro ženy nehodí. Já jsem dřív byla také spíše proti. Ale poté, co jsem teď desetiboj absolvovala, musím říci: proč ne? Myslím, že na něj ženy mají.“   

Pojďme si projít některé disciplíny. Ty oproti sedmiboji nové jsou seřazeny hned na úvod. Na hladkou stovku se vás ptát nebudu, ale co disk? Příliš zkušeností s ním nemáte, že?
„Ne. Diskem jsem na závodech házela jenom jednou. V Talence mi vůbec nevyšel, hodila jsem jenom 36.39. Nesedí mi rotační pohyb, hrozně jsem se v kruhu motala. Je to ale také tím, že jsem jej, stejně jako všechny disciplíny, šla z fleku. Bez jakékoliv přípravy. Kdybych na disk trochu potrénovala, určitě bych byla schopná hodit k pětačtyřiceti metrům.“

Hned poté následovala tyč. S tou jste se také potkala velmi zřídka...
„Tyč byla kaskadérství. Měla jsem ji v ruce dohromady jenom čtyřikrát, což samozřejmě bylo znát. Navíc jsme si do Talence nevezli vlastní tyče a ty, co jsem měla k dispozici, na mě byly buď příliš tvrdé nebo měkké. Na nízkých výškách jsem skákala sama, pořád jsem byla na place. Bylo to strašně rychlé, hned byl vlastně konec. Skočila jsem 2.60, i když v tréninku na gumu mám skočeno asi o dost víc. Hlavně, že jsem tyč přežila.“

Čtvrtý je v ženám upraveném desetiboji oštěp. Vaše parádní disciplína.
„Na oštěp jsem se samozřejmě těšila. Chtěla jsem hodit rekord mítinku, odměna za jeho překonání by se mi hodila. Nakonec se mi to o necelý metr nepodařilo. Ale i tak jsem s 58.42 spokojená.“

První den uzavírá běh na 400 m. To je asi velký rozdíl od sedmibojařské dvoustovky, že?
„Čtvrtky jsem se hodně bála, ale nakonec se mi velmi líbila. Trenér Kupka mi poradil, jak jí mám běžet. Já poslechla a běželo se mi výborně. Čekala jsem, že budu zničená, ale nic takového se nestalo. Martyrium přišlo až druhý den.“

Jaké?
„Strašně se začala projevovat únava. Bylo znát, že jsem čtrnáct dní vůbec netrénovala. Navíc se mi po tyči ozývala nedoléčená noha a já musela všechny skoky skákat z druhé než odrazové nohy. Také to je na výkonech znát. Nebýt po dálce koule, asi bych v soutěži skončila“.

Na kouli jste se těšila?
„Hodně. Věděla jsem, že budu schopná hodit daleko, mnohem dál než soupeřky. Také mě lákala odměna za vítězství v jednotlivých disciplínách. V kouli jsem si spravila chuť a vrátila se mi síla závod dokončit.“ 

Na konci ovšem čekala patnáctistovka. Bolela asi hodně, že?
„To martyrium se snad ani nedá popsat. V průběhu druhého dne mi lýtka ztvrdla na kámen. Dělalo mi problém zdvihnout nohu. Jenom jsem se zoufale snažila udržet čtvrté místo. Měla jsem náskok asi 400 bodů. Má pronásledovatelka, Francouzka Cranceová, ovšem běžela skvěle, pod pět minut. O více jak minutu lépe než já. Naštěstí jí to nestačilo a já zůstala na svém.“

Gratuluji. Nabudila vás čerstvá zkušenost desetiboje k tomu, že se mu budete chtít věnovat, nebo zůstanete u oštěpu?
„Desetiboj mi jasně ukázal, kde je mé místo. Rozhodně zůstanu výhradně u oštěpu. Nechci tříštit energii. Letos jsem se konečně cítila jako plnohodnotná oštěpařka, chci v tom pokračovat. Už teď se moc těším na další sezonu.“

Kdy začne?
„Soustředěním koncem října. Příští středu mě ještě čeká zakončení této sezony na Dukle s tradičním fotbálkem. Jenom doufám, že mi do té doby povolí ta příšerně ztuhlá lýtka z patnáctistovky.“ 

Desetiboj Barbory Špotákové:
6749 bodů (100 m: 12.99, disk: 36.39, tyč 2.60, oštěp: 58.42, 400 m: 60.17, 100 m př: 15.42, dálka: 502, koule:13.40, výška:156, 1500 m: 6:01.61)