Špotáková: příští rok bude ještě lépe
Letošní prvenství v Atletovi roku vás asi nijak zvlášť nepřekvapilo, že...
Vzhledem k tomu, že na mistrovství světa v Tegu nebylo víc medailí, tak ne. Pro mě je to možná dobře, ale pro českou atletiku moc ne. Velkou radost z toho nemám.
Je to téměř přesně dva měsíce od vašeho stříbrného závodu proti Rusce Abakumovové. Pouštěla jste si ho v mezidobí třeba na videu?
Párkrát jsem ho viděla, ale nějak speciálně jsem si ho nepouštěla. Nelíbí se mi, jak jsem tam při hodu řvala, ale to bylo tím, jak jsem do něj dávala opravdu všechno. Něco takového jsem udělala poprvé v životě a při tom zpomaleném záběru to vypadá opravdu hrozně. Příště se taky nebudu tolik radovat, protože ji tím vždycky hodně nabudím. Uvědomuji si, že to byla má největší chyba. Hodně poučný závod.
Těšíte se stále na tento typ akcí nebo už je to pro vás jakási rutina?
Trochu rutina to už je, ale vždy se těším, že se zase setkám s lidmi, co jsem se dlouho neviděla. Největší radost mám vždycky z toho úspěchu v sezoně, tady v těch anketách je to opravdu nějaký dodatek. Že bych šla nějak dvakrát slavit, že jsem Atletkou roku, to asi ne.
Stala jste se jí popáté v řadě, stejně jako před vámi Roman Šebrle.
To je šílené, jak to letí. Kdyby mi někdo řekl, že vyhraji pětkrát v řadě, tak bych si řekla, že se zbláznil. Nikdy by mě nenapadlo, že to lze. Doufám, že vydržím ještě do příštího roku, to je pro mě největší přání.
Foto: T. Źelezný
Do sezony vstoupíte opět s Janem Železným, který to po prvním roce spolupráce s vámi a s dalšími členy své skupiny dotáhl až na ocenění Trenér roku.
A to si ještě myslím, že jsme nikdo z nás, ani já ne, nepředvedl své maximum. Podle mě jsme mu mohli udělat ještě větší radost. Osobně jsem se už jsem se s jeho tréninkem sžila a opravdu hodně věřím, že příští rok bude ještě lepší, než byl ten letošní.
Po mistrovství světa jste měla dlouhou pauzu, která trvala prakticky až do těchto dnů. Vyléčila jste všechna zranění?
Aktuálně mě nic nebolí. Nikdy jsem tak dlouhé volno neměla a bylo to moc fajn. Úplně jsem ho navíc neprolenošila. Nejsem ten typ, že bych někde jenom ležela, k tomu jsme si s přítelem Lukášem pořídli nové štěně, které musíme utahat. Je to fenečka z Valtic, kříženec labradora s pointrem. Jmenuje se Kevina a je hrozně fajnová.
Příští sezona má vrchol na olympiádě v Londýně, kde obhajujete titul. Co pak? Dáte si závodní pauzu?
Možná ano, ale bude to záležet na situaci. Rozhodně neříkám, že skončím olympiádou a pak s tím seknu.
Zvládla jste získat šest medailí z vrcholných soutěží v řadě, jak se vám líbí číslo sedm?
Já myslím, že je moc hezké (úsměv).
-------------------------------
Překvapení večera? Veselý v uniformě
Barbora Špotáková je už rutinérkou podobných gala, jako bylo to k vyhlášení letošního ročníku ankety Atlet roku. Přesto ji ještě tu a tam něco vyrazí dech. Letos se o to postaral její kolega ze skupiny a čtvrtý oštěpař z MS v Tegu Vítězslav Veselý, který je aktuálně v přijímači na vojenského profesionála, a tak na galavečer nakráčel v kanadách a maskáčích. „Já koukala, pro mě to snad bylo překvapení měsíce. My jsme se doopravdy neviděli se skupinou od mistrovství světa, trénovat začínáme až nyní a tohle se ke mně nedoneslo. Přitom taková zásadní věc. Je dobře, že po delší době nějaký atlet získal uniformu,“ pronesla Špotáková, která je sama nadporučicí a teoreticky by jí tedy měl kolega ze skupiny na potkání salutovat a poslouchat její příkazy. „Nevím, jestli se salutovat už naučil, ani přísahu ještě neměl. A že bych mu poroučela? Bylo by to šílený, kdyby to u nás takhle fungovalo, ale láká mě to zkusit. Nějaké „přines, podej“ je ovšem o ničem. Ale napadá mě, že když třeba bude Víťa dlouho někde spát, přijdu a zařvu: vztyk!“ zamýšlela se v humorné nadsázce Špotáková.
