Špotáková: Rozhoduje se na konci sezóny

Co vás přimělo nakonec startovat na Memoriálu Josefa Odložila?
Potřebuju více hodů, ne tréninkových, ale z plného rozběhu. A ne v závodě jako Diamantová liga, ale třeba právě na domácím stadionu, kde je větší šance se s technikou srovnat.

Co říkáte na konkurenci, která se má na Julisce sejít? Vítězka ze Šanghaje Lu, olympijská medailistka Stahlová…
Jsem překvapená, nikdy tady taková konkurence nebyla. A zrovna když nejsem zrovna suverénní, přijedou ty nejlepší soupeřky. Ale je to jedině dobře, hlavně pro diváky, kteří by mohli vidět dlouhé hody. Pro mě je to výzva, nebude to tak bez stresu, jak jsem si myslela, ale to potřebuju. Moc se těším na domácí stadion a mítink, který mám ráda.

Naznačila jste, že vnímáte zvýšený zájem veřejnosti o atletiku po HME. Z čeho tak soudíte?
Podle mě bylo Halové mistrovství Evropy v Praze veleúspěšné, zaujalo diváky. A mám takový pocit, že by mohlo přijít víc diváků než obvykle, za což bych byla velmi ráda. Všechny zvu na Julisku.

Vám osobně se zatím moc v závodech nedaří. Znáte příčiny?
Jsme sice pořád ještě na začátku sezóny, ale hledala jsem ale příčiny, proč mi to tak úplně ideálně nejde, když všechny parametry jsou výborné. A je to asi tím, že jsem byla bez dítěte schopná odpočívat. Teď jsem se naladila na to být permanentně ve střehu, a vůbec neumím být v klidu. To je možná ta energie, která mi na konci chybí. Taková maličkost a může to být o něčem jiném.

Dalo by se to vyřešit, že ho třeba nebudete mít na soustředění, nebo třeba dva dny před závodem?
Na soustředění ho budu mít určitě. Před závodem by to asi šlo udělat, ale za to mi to zase nestojí. To raději hodím trošku méně. A důležité je hodit daleko na velkém závodě, tam jsem péči ochotná obětovat. Jedeme na mistrovství světa do Pekingu, kde budu deset dní bez Janečka, tam je šance, že bych si mohla odpočinout.

A jak to vypadá na tréninku, tam syna máte s sebou?
Tam já ho nikdy nebrala, vždycky někdo hlídal. Jde spíš o odpočinek, když člověk přijde z tréninku. Normálně by si člověk odpočinul, ale já jsem raději s ním.

Vás tedy mateřský přístup změnil. Co vaše největší soupeřky, též maminky?
Maria kojila obě děti osm měsíců, ta mi přijde hodně jiná. Christine je pořád stejná, stejně zarputilá, je vidět, jak hodně jí o to jde, řekla bych, že má určitě i chůvu. Ale moc toho nevím, ony moc dobře anglicky neumí, takže to není úplně náročný rozhovor. A já si zase ráda na závodech odpočinu, nepotřebuju u oběda klábosit.

Přesto, co tu bylo řečeno, neznepokojuje vás, že zatím neházíte daleko?
Znepokojená jsem byla v Ostravě, asi jsem ne úplně vhodně zvolila úvodní velký závod. Ale víc bych byla znepokojená sedmdesáti metry, to bych si říkala, jestli mi taková forma do srpna vydrží. Navíc už jsem v minulosti třeba prohrála všechny závody v sezoně s Christinou v roce 2007 a na MS v Ósace ji pak porazila.

Nemáte přeci jen pocit, že vám trenér v určitých chvílích chybí?
Možná při rozcvičení na závod, to by si zkušený trenér všiml, že jsem blízko. V závodě už na to není po prvním pokusu čas.

Řešíte nějak skeptické hlasy, které se objevily na vaši volbu trénovat sama a ne zrovna podařený začátek?
Jednak se rozhoduje až na konci sezóny, a jinak ať si každý říká, co chce. Letos je sice mistrovství světa, ale příští rok je olympiáda, a ta je důležitější. Navíc jsem si svoje už odvedla. Jsem ráda, že jsem mohla zkusit trénovat se sama a vlastně jsem ani jinou možnost neměla. A pořád věřím, že se dokážu na vrchol připravit. (V tu chvíli do odpovědi vstoupí opodál sedící šéftrenér Tomáš Dvořák) Já osobně Báře věřím, a jak se říká, zajíci se sčítají až po honu.

Fotogalerie z tiskovky k MJO, autorka: Ivana Roháčková